Na totéž se mne ptala moje žena. :) Když jsme naposledy řešili mojí xenofobii a rasismus, tak jsme si k sobě na rok vzali Thajku, která právě nastoupila do školy. Konkrétně se tedy snažím začít u sebe, zamést si před svým prahem a rozšířit si obzory, naučit se toleranci a pochopení, proč se druzí chovají tak, jak se chovají.
Místo v naší rodině už je tedy obsazeno, těžko už si k sobě vezmu ještě Syrského studenta / studentku, i když bych se tomu (teď už) nebránil.
Dále konkrétně a osobně dělám to, že se zajímám o dění, zjišťuji si zdroje a formuji názor, který pak dále šířím pomocí svých blogů a sociálních sítí. Mí přátelé nemají ani tolik času ani tolik energie, aby sledovali tolik informací, ale zjistil jsem, že mám jejich důvěru a že s mými názory souzní, i když né vždy souhlasí. Tím, že tedy rozviřuji diskuse na nepříjemná témata a argumentuji, s dokládáním zdrojů svých informací, tak věřím, že v nich pěstuji kritické myšlení a chování. Myšlení, protože nepřebírají už každou ptákovinu, kterou kde kdo na Facebooku plácne a vždycky se snaží nad věcmi zamyslet. Chování proto, že se taky sami snaží dohledávat zdroje, když mi chtějí dokázat, že se mýlím. Což je super, protože to jsou plodné diskuse, kde každý obvykle trochu ustoupí ze svých pozic a tím pádem nalézáme společnou řeč.
Jinými slovy, moje dovednost spočívá v komunikaci a vládě slovem, takže tuto dovednost používám pro to, co věřím že je správné.
Možná časem vymyslím ještě něco jiného jak být užitečný, ale zatím dělám jenom tohle.
A co se manipulativního charakteru fotek týče, máte pravdu. I já jimi manipuluji, abych lidem ukázal, že situace není černobílá, uprchlíci jsou taky lidi a že my... My bychom se měli chovat taky jako lidi. I přesto, že se jich bojíme. Já se jich taky bojím, né že ne.
