Malá úvaha nad stávkami proti vládě

Měl jsem možnost podívat se na pár zpravodajských vstupů, přečíst si pár článků a s politováním přečíst i řadu komentářů pod odkazy jak na Facebooku, tak na iDnes. A řeknu vám, mám z toho rozpačité pocity. Ten první a největší z rozpaků je, jaká spousta lidí hlasitě křičí větu ve smyslu „Za komunistů bylo líp!“ Řeknu vám, jak si představuju tuto skupinu lidí, možná se mýlím, možná ne. Podle mě to jsou lidé v „šedé pracovní zóně“, tedy je to podle mě ten typ lidí, který raději bude brát menší peníze, než aby pracovali tvrdě, než aby se učili a než aby měli osobní odpovědnost. Rádi by „svoje peníze“, ale neumí se sami motivovat, do práce chodí „pro prachy“ a nikoliv proto, že by je práce bavila a naplňovala.

Stávka 21.4.2012Petr Topič, iDnes

Pro zaměstnavatele jsou tedy obtížným, tzv. „lidským faktorem“. Kdo pracuje s lidmi a šéfuje jim, ví o čem mluvím.

Z jejich pohledu tedy chápu, že bylo za komunistů líp. Nemuseli přemýšlet, všechno za ně vymyslela strana a vláda. Nemuseli závidět, protože nikdo nebyl výrazně lepší než oni a pokud ano, buď emigroval, nebo byl pomocí politicko-sociálních ústrků „umravněn“, demotivován a zařazen do davu.

Dav jim poskytoval ochranu anonymity, tedy pokud moc nevyčnívali, hrozilo pouze malé riziko, že „dostanou přes prsty“.

Práce byla, protože být musela. Kdo nebyl zaměstnaný alespoň papírově, byl příživník a tím pádem stíhaný.

V reálném kapitalismu tito lidé ale, na rozdíl od reálného socialismu, musí opravdu pracovat, né práci pouze předstírat. Práce se nyní vykazuje, měří, zdůvodňuje... Nestačí cvaknout píchačky a mít vyděláno. A pracovat bolí. Ti z vás, kdo v práci opravdu makají a vracejí se domů unavení víte o čem hovořím.

Peníze nikomu moc nechyběly, protože za ně nebylo co koupit, mandarinky byly na Mikuláše, dámské vložky kousaly, nebo dokonce kvůli výborně naplánované výrobě celulózy zcela chyběly... Na dovolenou se jezdilo po republice, nebo do spřátelených krajin a kdo si dovolil mít jiný názor než strana a vláda, byl reakcionář.

Vzpomeňte si na to vy, kteří nyní křičíte proti vládě. Vzpomeňte si, jak by s vámi, vašimi rodinami a blízkými bylo nakládáno v tom vašem báječném komunismu.

Takže abych to zkrátil, podle mého názoru, křičí že „Za komunistů bylo líp.“ pouze pracovní lůza, tedy ten typ lidí, který „by rád měl koláče, pokud možno bez práce“.

Proč?

Protože, a to zdůrazňuji, KDE BYLI TITO LIDÉ, KDYŽ NÁS PŘEDCHOZÍ VLÁDY ZADLUŽOVALY? PROČ NEDEMONSTROVALI? Aha, jasně – protože jim právě přistávali pečení holubi do chřtánů. A s plnou pusou se mluví jen velmi obtížně. Jenže teď, když holubi došli a jim zbývá suchá skýva, tak najednou mají čas a motivaci řvát. Rozumím...

A kde byl zbytek národa, když nás vlády zadlužovaly? Makal a nestaral se o to, kdo má zase jaké nové sociální výhody. A kde je ten zbytek národa teď? Maká, aby se uživil, nebo si užívá zaslouženého odpočinku. Rozhodně je jeho volný čas příliš vzácný na to, aby chodil pořvávat vožralej po demonstracích.

Takže jakkoliv rozumím jejich naštvání, nemám pro ně pochopení ani soucit. Soucit mám s postiženými, kteří jsou v loji často ne vlastní vinou a mají to v životě SKUTEČNĚ těžké. Na ně budu rád platit sociální dávky solidarity, na odborářskou lůzu nikolivěk prosím.

Na tom, že společným jmenovatelem situace ve které jsme není primárně příliš benevolentní sociální systém, ale příliš sofistikovaný korupční systém se asi shodneme všichni, o tom žádná. Také mi hrozně vadí, jak se krade – nejen ve vládě, ale i na komunálu, nebo i v podnicích.

Ale upřímně – nemám řešení, jak tomuto zabránit. Nevím, jaké udělat systémové změny tak, aby byly jak demokratické, tak zároveň restriktivní vůči korupci. Jenomže korupce pramení ze stejné bazální motivace jako jednání odborářů – mít víc peněz za méně práce.  Což chápu, taky by se mi to líbilo, že...  Ale takhle to v životě nefunguje.

Je proto podle mého patetické řvát pokaždé, že mají vládní špičky pověsit, nebo zavřít, nebo že má padnout vláda, dokud nepřijdu s řešením. Ano, svrhnout vládu je relativně jednoduchý, praxí prověřený model.

ALE CO POTOM?

Kdo usedne do křesel, až se usadí prach? Co mu zabrání v páchání stejného zla? Lid obecný? Těžko. Jeho jepičí úroveň pozornosti a zkratkovité uvažování a jednání je naprosto nevhodný nástroj.

Takže lid si vyřve pád vlády a nastoupí vláda úřednická, tedy, v českých poměrech, funkční.

A já se ptám – jak je možné, že lidé bez mandátu voličů, s omezeními, obstrukcemi a zodpovědností vůči širokému spektru politických stran s protichůdnými názory, umí vládnout dobře? Jak je možné, že p. Fischer, přes všechny klacky které mu házeli pod nohy, přes všechny práci a politicky „svázané ruce“ dokázal to, co dokázal?

Nevím. Nevím, ale smekám před p. Fischerem i celým jeho kabinetem.

Věřím totiž, že pokud by se „u nás nekradlo“, tak nemusíme ani páchat různé reformy, protože by najednou, při současných daní, bylo o třetinu, možná polovinu více peněz. Takřka všude. Od levnější a konkurenceschopnější výstavby silnic a dálnic, přes zdravotnictví a předražené přístoje pro něj, sociální sféru a armádu? O armádě raději ani začínat nebudu. Kolik miliard se rozkradlo na jednotlivých projektech, a kolik se jich rozpustí v malých, neviditelných „přihrávkách domů“? Mnoho. A navíc každoročně.

Takže místo pořvávání po demonstracích by bylo plodnější, pokud by se ustanovil nějaký „think-tank“, klidně i s veřejným fórem lidí, kde by mohli prezentovat svoje představy o zpětné kontrole politiků a čelných představitelů státu, a nastolit „neodemokracii“. Tedy systém, kde bude kontrola a postihy politiků přísnější, systém bude transparentnější a bude obsahovat nějakou pojistku „zdravého rozumu“.

Protože jakkoliv se nastaví restriktivní nařízení a ustanovení, tak českej šikulka to vždycky bude umět „zabalit pro zákon“, aby se mu nedalo nic vytknout. Úplatek? Nikoliv pánové, to je přece provize pro manželku tady pana činovníka!

Není krásnějšího příkladu. A to je samozřejmě pouhá špička ledovce, jak se dá korupce legalizovat.

Takže abych to shrnul... Odbory chápu, ale ať jdou bez prominutí do prdele. Jejich předáci si pletou funkci odborů s funkcí politickou, jsou ochotní zaprodat stát „ve jménu chudých a potřebných pracujících“, tedy praktikovat stejnou zlodějinu v sociálním kabátě, jakou předváděla ČSSD.

Místo, aby chránili pracující a dohlíželi na dodržování zákonů ve svých organizacích, tak se začínají politizovat a místo aby fungovaly uvnitř podniků, začínají exhibovat svými výlevy ve veřejném prostoru, s politickými ambicemi.

Řešením je pro ně logický mezikrok, tedy svržení vlády. Tím se, přátelé odborářští, musí začít – né KONČIT. Pokud vám tedy jde skutečně o blahobyt země, nikoliv jen váš a vašich „pracujících“ oveček, kterých je v tomto státě pořád menšina.

Na další krok ale odbory nejsou připraveny, nemají mezi sebou osobnost, kterou by mohly „vystřelit“ ze svého středu do politického spektra a nabídnout tak politickou alternativu, na politické platformě. Opakuji politické, nikoliv odborářské platformě.

Kdysi někdo řekl, že by stát měl řídit jako firma a tuším, že komentátor pan Ivan Hoffman mu oponoval, že stát není firma a nelze ho tak řídit. Přestože Ivan Hoffman má v jistých bodech pravdu, tak za sebe říkám, že je snazší řídit firmu s jasnou a průhlednou kaskádou zodpovědnosti a postihů, než ten bordel, kterému říkáme souhrnně „vláda“. Chápu, že ve firmě je kladen důraz na zisk a výkon a že sociálně slabí a potřební, postižení a jinak hendikepovaní by byli přítěží, ale podle mého názoru je snadnější nastavit nástroje v rámci fungující firmy tak, aby tito lidé neostrouhali, než se zaměřením na tyto lidi nastavovat funkci firmy.

Prostě bych postupoval od větších koncepčních problémů, k problémům dílčím a souvisejícím, nikoliv naopak.

A problémem téhle země je korupce, její tolerance a ignorace. A za to teď platíme, a ještě dlouho a hodně platit budeme. Nemá smysl bojovat proti vládě, která vylévá z chléva naše vlastní sračky.