Začetl jsem se po delší době do příspěvků a názorů lidí v diskuzích pod různými články, a donutilo mne to se zamyslet nad tím, kde vlastně stojím já a můj národ. Jsem ten, co sere dobro a tohle je můj boj.
Lid je rozhořčen.
V diskuzích se objevují výlevy propagandy a vypláchnutých mozků, což se dá odpustit a shovívavě se nad tím pousmát, protože se to děje jak u „sluníčkářů“, tak u „hejtrů“. Každý věří tomu, co mu přijde správné a to se snaží obhajovat.
Nicméně pohledem do diskuzních fór jsem zjistil jednu věc, která je mi nepříjemná a tou je vulgarizace, kterou předvádějí především „hejtři“, tedy ta část národa, která se ať už pasivně nebo aktivně hlásí k názorové platformě Islám v ČR nechceme.
Mám na mysli konkrétně výlevy typu, cituji:
„Dušíne kdo Ti to řekl že Putin je zločinec.. To jsi se dočetl v Šafrově novinářské stoce plné manipulace lží a neobjektivy je mi Tě líto.Hezký den s úsměvem.“
Nebo „Dobrý den. Nejsem příznivec Babiše ale je evidentní že Vaše nevybíravé útoky na něho či jeho hnutí tak jako na M. Zemana neustávají a tím je n dokazujete že jste klika té Vaši lásky a pravdy . Zemanovi a Babišovi preference stoupají Na Ukrajině vítězí separatisté EU se hroutí a Rusko nekrachuje samé dobré zprávy..“
„…té Vaší lásky a pravdy.“? Pominu teď, že tento člověk je ztělesněním propagandy, ale „VAŠÍ lásky a pravdy“?! Takže jeho je „nenávist a lež“?
A víte, že ano?
Je.
Takovíto diskutéři a přispěvatelé jsou stínem, jakýmsi duchem našeho prezidenta, šíří opovržení, nenávist a ano, i lži.
Dalším častým znakem „hejtrů“ je používání pouze jména či příjmení, bez oslovení.
Reichle, Nováku…
Oslovit mne takhle osobně, dostane facku a ponaučení, že pro něho jsem PAN Reichel. Protože když ho rodiče nevychovali, bude to muset udělat jedna zdravá, česká facka. Ale co s takovým hulvátem v diskuzích?
Snaží se dehonestovat. Snaží se zesměšnit. Daří se jim urážet. Vyvinuli slova jako „dobroser“, „havloid“, „sluníčkář“, „vítač“, „slimáci“ nebo „muslimáci“… Aby mohli být sprostí i v roboty hlídaných diskusích, vymysleli slova jako „do za(n)dele“, nebo „do Brusele“ – a přitom nejsou sprostí, jenom ubozí a trapní.
A snaží se, abychom se ubohými a trapnými cítili i my ostatní, co nesdílíme jejich třeskutý názor, chránící „obyčejné lidi“ a „křesťanskou Evropskou zahrádku“ před nájezdem „muslimáků“.
Až by se člověk bál být pozitivní.
A víte co? Budu pozitivní. Budu stejně zatvrzelý demagog jako oni, a budu tvrdit, že láska a pravda by měla vítězit nad lží a nenávistí. Proč?
Protože jsem „Havloid“? Nejenom.
Protože nebudu žít v zemi, kde je hulvátství a lhaní prezidentský standard.
Protože když je někdo v nouzi, přijde mi přirozené mu pomoci.
Protože umím i lidi, se kterými nesouhlasím, oslovit „pane“ nebo „paní“, protože mám elementární slušnost.
Protože si nenechám vnutit hloupé chování hloupých lidí.
Proč mám za to, že jsou ti lidé hloupí? Protože řeší nesmysly.
Uprchlická krize se nás týká tak minimálně, že méně už to snad být ani nemůže. Přesto jsme odmítli hned ze startu povinné kvóty na rozdělení uprchlíků…
Přesto jsme ODMÍTLI POMOCI NEJENOM UPRCHLÍKŮM, ALE I NEJBLIŽŠÍM SOUSEDŮM…!
OPRAVA: V diskusi (zdroj) mne pan Antonín Tichera vyvedl z omylu. Moje představa, odmítnutí pomoc je nepravdivé tvrzení, zakládající se na mé nedostatečné informovanosti o dalších krocích, které vláda podniká. Děkuji panu Ticherovi za to, že mi otevřel oči a dal mi možnost vás, milí čtenáři, dále neuvádět v omyl.
Tak nemáme právo se tu bavit o tom, jak jsou uprchlíci špatní a jak bychom s nimi zatočili!
Ano, v tom množství lidí je zcela jistě pár zločinců a pár nepřizpůsobivých a pár problémových typů. A možná víc než pár, možná pěkných pár procent. Ale my, my jsme jako stát, jako Češi ODMÍTLI POMOCI. Jim, Německu, komukoliv.
Ano, takoví Češi dneska jsme. Plní nenávisti, strachu, neschopní pomoci druhým, neschopní hledat řešení, neschopní čehokoliv pozitivního, pouze samé ne, ne, ne.
Jsme jako malé děti, které vřískají, že si dvě ostatní děti řeší své problémy, aniž by se nás to týkalo. Jako psychopatičtí, rozmazlení fracci, kteří vždycky natáhnou ruku pro cukrátko (dotaci), ale v momentě kdy máme zatnout zuby a něco udělat, tak máme tisíc a jeden důvod proč to nejde.
My tu nemáme problémy s uprchlíky. Máme tu problémy třeba s nezaměstnaností, s přílišným provázáním státní moci se soukromým sektorem, přílišnou koncentraci moci a médií v jedněch rukách, ANO, koukám na Vás, pane Babiši…
Máme tu problémy s panem prezidentem.
Máme tu svých problémů dost.
Problémů, které se nás týkají a které je potřeba řešit.
Sleduji, jak ti opravdu slušní a rozumní lidé kolem mně mlčí a raději se stáhli do ústraní, neúčastní se boje s větrnými mlýny v diskusních fórech. Hledí si své práce, svých přátel a snaží se stejně jako já, zachovat si určitou duševní hygienu.
Takhle nějak si představuji, že to vypadalo v Německu v roce 1938 – 39.
Že slušní lidé mlčeli, byli umlčeni, nebo byli překřičení hulváty z opačného tábora, kteří nehráli fér – ani v diskuzích, ani v životě. A jak do dopadlo, dnes víme. Mám reálnou obavu, aby to stejně, nebo velice podobně nedopadlo u nás, v drobné české variaci.
My nejsme takoví disciplinovaní tahouni jako Němci, nemám strach, že bychom tu nastolili tisíciletou Říši.
Ale umíme hezky řvát a lynčovat.
Odsunutí Němci o tom ví své.
Ano, Nacisti nám hrozně ublížili. Ale v čem přesně jsme lepší, když hrozně ublížíme my jim? Máme na to právo? Dal nám někdo právo, páchat bezpráví ve jménu dřívějších křivd a útlaku?
Nedal. Je to naše volba.
Stejně jako je naše volba, jak se budeme chovat k sobě navzájem, jaký vzor v nás uvidí naše děti a zdali se chceme jako národ vyvíjet, nebo degenerovat.
Moc bych si přál, abychom nebyli národ rozmazlených fracků, bojících se tmy tam venku. A tím nemyslím metaforicky, že za hranicemi je „černejch, až se setmělo“. ;) Bojíme se něčeho neznámého a odmítáme s tím cokoliv rozumného dělat, přestože už víme:
- Čemu se vyhnout, abychom nedopadli jako Francie, Británie, Holandsko a vlastně všechny (bývalé) koloniální mocnosti.
- Co pramení z masového strachu a nenávisti vůči něčemu, co vlastně vůbec není náš problém.
- Jak nastavit modus operandi vůči uprchlíkům, protože se můžeme učit od těch, kteří tento problém už nějakou dobu řeší.
- Že můžeme pomoci.
Je na čase přestat se nechat válcovat demagogií typu „počkej až se ti nastěhujou do baráku“, nebo „nejsou kompatibilní s Evropskou kulturou“ – to Vietnamci taky nejsou a jak se hezky začlenili!
Je na čase začít se chovat aktivně slušně a když je na vás někdo hulvát, tak mu to oznámit a prostě s ním přestat diskutovat a nepovažovat to za svojí prohru.
Jsem hrdý na to, že jsem pravdoláskař.
Jsem hrdý na to, že jsem dobroser a budu srát tolik dobra, kolik ze mě vypadne.
Věřím, že úctou, slušným chováním a sraním dobra vytvořím lepší a hezčí prostředí, než neúctou, hulvátstvím a nenávistným nicneděláním.
Minimálně už tím, že se budu chovat tak, jak chci, aby se ostatní chovali ke mně. A čím víc nás bude takových, tím lépe.
Doslova.
Říká se, že moudřejší ustoupí.
Ale pokud všichni moudřejší ustoupí, budou si blbci dělat, co se jim zachce.
Přestože bych se rád za moudrého považoval, tak možná od mne není moudré, že nehodlám ustupovat. A možná jsem sám blbcem. "Umřít a být blbcem je stejné - ty o tom nevíš, a pro ostatní je to těžké."
Buď jak buď, bude to se mnou těžké - protože tohle je i moje země a tohle je můj boj.
