Jan Puník Reichel

Můj strach z utečenců

21. 06. 2015 12:32:02
Mí přátelé, mojí ženu nevyjímaje, se mě ptají, jaký mám názor na utečence. Odpovídám jim, že „komplikovaný“, protože v očekávaném rámci času, který na odpověď mám, bych jí nebyl schopen poskytnout v plné šíři.

Volím tedy tuto formu, aby ten, kdo si ten čas chce najít, měl možnost můj názor zjistit a ten, kdo čas nemá nebo si ho najít nechce, nemusel poslouchat mé litanie a tiše litovat, že se vůbec ptal.

Začnu odpovědí na jednoduchou otázku: „Tak chceš je tu, nebo nechceš?“

Nechci, protože jsem sobec a xenofob ale zároveň chci, protože jsem soucitná bytost, uvažující v historických souvislostech exodu našich předků před druhou světovou válkou. Kdyby se všichni tehdy zachovali tak, jako se my chceme zachovat teď, tak by bylo o pár milionů víc mrtvých a svět by byl o trochu víc smutnější místo.

Na druhou stranu, na základě masivní migrace Židů vznikl stát Izrael, který má dodnes svých problémů dost a je trnem v oku všem „starousedlíkům“.

Nemohu tedy říct, že jsem kategoricky pro, protože neumíme řešit naší vlastní otázku nepřizpůsobivých, a najednou máme řešit desítky tisíc nových nepřizpůsobených? Nemáme na to. Nejsme dostatečně občanská společnost na to, abychom se každý jeden angažovali nějakým způsobem v akceptaci migrační vlny a asimilovali jí.

Bojíme se, že nám „cizáci“ naruší a vezmou naší kulturu, tradice, bezpečnost. Ale nejsme ochotní ani hnout prstem, abychom jim naší kulturu vštípili, abychom je naše tradice naučili a abychom je naučili se chovat tak, aby tu bylo bezpečno.

Chceme tedy, aby se kultura a tradice „uchovala sama“, ale je to totéž, jako chtít po dítěti, aby se „vychovalo samo“. To nejde. Při výchově musíte používat trochu cukru, trochu biče, a hrozně moc vlastního příkladu.

„Cizáky“ tu tedy nechci, protože se bojím vlastního národa. Bojím se otevřeně říct, abych nebyl za úplnýho magora mimo realitu, že nejlepší by bylo, kdyby se utečenci rozdělili do rodin a naučili se tak jazyk, kulturu, a zvyklosti. Aby nebyli v ghettech. Aby si neudělali uzavřenou komunitu, ve které bude pečovat jeden o druhého, aby se tak ochránili před nepřátelským prostředím, jaké v našem státě panuje.

Příkladů jsou desítky: Česká komunita v Chicagu, Čínská komunita prakticky kdekoliv na světě, Vietnamská komunita v Praze... Všude, kde je prostředí nepřátelské, se členové jedné komunity semknou a to jim pomůže přežít. A zároveň jim to dále prohloubí propast mezi nimi a okolím.

A to je neřešitelný problém, který neumí řešit nikdo na světě. Lidé se s ním prostě naučí žít, ale je to „kostlivec ve skříni“, který na nás vypadne, až se to bude nejméně hodit.

Mnou navrhované řešení?

Přijmout všechny, kdo závazně stvrdí, že se chtějí vzdát své kultury, náboženství a historie a stát se členy „VIP klubu“, tedy Evropanů v EU. Tyto pak rozdělit do rodin, které se o utečence budou starat, budou s nimi komunikovat, naučí je jak se chovat a pomohou jim s ubytováním a stravou.

Pro ty, kdo se takto závazně nebudou chtít vzdát své kultury, náboženství a historie, nabídnout organizovaný transport zdarma do jakékoliv země, která je bude chtít přijmout.

Ono to moc zemí nebude, buďte v klidu.

Mohli bychom se zkusit diplomaticky domluvit třeba s Tureckem, kde je silná muslimská komunita, případně se Saúdskou Arábií nebo Iránem.

Valná většina utečenců jsou Muslimové. Pokud nechtějí měnit své náboženství, nemohou po nás chtít, abychom je my chtěli tady. Mohou se sem vnutit, ale následky si ponesou sami.

Samozřejmě, že pak budou obviňovat NÁS z netolerance. Velice rychle se totiž naučí používat naše „kulturní zbraně“ proti nám.

V tom je Achillova pata a paradox demokracie. Jsme až příliš politicky korektní a předposraní z toho, aby se náhodou někomu nezkřivil vlas na hlavě. A když tento náš systém vezme do ruky někdo, komu jsou cizí vlasy u hýždí, tak je systém schopen paralyzovat, pomocí systému samotného.

Muslimy k Muslimům, Křesťany ke Křesťanům, ateisty a agnostiky k nám.

Nevidím jediný důvod masivního míchání kultur a náboženství, vyjma soucitu s utečenci. Nevidím jediný pozitivní příklad, kdy by společnosti vysloveně prospělo takové zamíchání. USA a jejich problémy s černochy, nejsou jenom problémy s černochy. Jsou to problémy s policajty, kteří jsou většinou bílí.

Černoši mají i po dekádách společného soužití mediální nálepku problémových potížistů, přestože jsou mezi nimi celebrity, umělci, vědci, vzdělaní filozofové a myslitelé.

A Američani kritizovali NÁS za náš přístup k Cikánům?

Ještě teď se hystericky směju tomu pokrytectví.

A tomu, jak například Donald Trump kope do hispánské menšiny ve svatém volebním zanícení.

Ale USA jsou „kotlík národů“, tam starousedlíci žijí v rezervacích, jinak je to tam samá náplava, pojďme se nesrovnávat s Absurdistánem Států Amerických, podívejme se třeba na Francii a Británii.

Na dvě bývalé koloniální velmoci, dnes zaplavené „barevnou vlnou“. Proč žije tolik britských a francouzských důchodců ve Španělsku?

Protože doma už to pro ně není. To už není jejich domov, jak ho pamatují.

Mohu jen očekávat, že v Německu se postupně stane tentýž fenomén, až Turecká menšina udělá z větších měst nepříjemná místa k bytí.

Nechci tady opakovat chyby národních socialistů a ukazovat prstem na „tmavokožce“ a mocným hlasem, za bušení pěstí do řečnického stolku zvěstovat, jak je všechno jejich vina. Není, jsou pouze půlkou rovnice.

Ale jsou „akcí“, na kterou následuje „reakce“.

Lidé si na změny lépe zvykají pomalinku a polehounku, rychlé změny a revoluce jsou vždycky problém. A tahle migrační vlna je problém na tolika úrovních, že její magnituda je pouze špičkou ledovce.

Například: V iDnes byl článek, že cesta jednoho utečence stojí cca 75 tisíc korun. To je hromada peněz i pro Čechy, tím víc pro Afričany. Ta vlna tedy jsou zajištění lidé, kteří podle mého dali poslední peníze za to, aby se dostali do země Zaslíbené.

Uvědomujete si to, vy všichni kdo si stěžujete, jak je to u nás hrozné?

MY, EVROPSKÁ UNIE, JSME ZEMĚ ZASLÍBENÁ! I pro bohaté Afričany a Syřany.

To je těžká věc k pochopení.

Další věc, která možná většinu z vás nenapadne, je další prostá realita: Změnu za lepším provádějí obvykle jako první ti, kdo si to mohou dovolit. Takže vyšší a vyšší střední třída, možná i část třídy střední.

A potom ti, kdo nemají co ztratit.

Ale "tihle naši" migranti, ti platí za svůj sen. Tvrdě a často i životem. Jsou to chytří lidé, dá se říct „elita národa“. Lze si jenom domýšlet, co to udělá s jejich spokojeností, až jejich očekávání narazí na realitu, až zjistí, že těžko budou hledat práci, bydlení a náklady na přežití jsou drahé, (v Česku) jazyk komplikovaný, všude byrokracie...

Jejich motivace je obrovská, ONI to nejspíš překonají. Ale jejich děti? Ty děti, které už budou mít české občanství, protože se tu narodí? Ty barevné děti, které budeme my Češi soudit na první pohled podle barvy kůže?

Řeknu Vám, co se stane. Totéž, co ve Francii – narůstající pocit frustrace a zmaru, velice komplikované pracovní a sociální uplatnění a začlenění, předsudky, zapálená auta, demonstrace... A to už budou NAŠI občané.

Koho mi to připomíná? Ano, naše Cikány. Hrozně si vážím každého z nich, který pracuje a chová se normálně, protože to mají 10x těžší, než my, bílí. Jsou to borci a frajeři, v tom dobrém slova smyslu.

Takže bojím se migrační vlny? Ano. Ale bojím se toho, že je nezvládneme integrovat. A to jsou lidi inteligentní, kteří o integraci STOJÍ, proto jsou tady! Nejsou to budižkničemové, kteří akorát cucají sociální systém.

Bojím se, že jako hostitelská země selžeme a že na nás pak budou po právu nasraní a budou dělat potíže podle toho. A my to zase zjednodušíme a řekneme si „my to věděli od začátku, že je to špína“.

Vadí vám Cikán ve výkopu? Vadí Vám Cikánka u pokladny? Vadí Vám Cikán v laboratoři? Nebo jako hlasatel ve zprávách? Pokud ano, jste hlupáci, né rasisti.

Já jsem rasista, a jsem rád za každýho barevnýho, kterej dělá. Vážím si ho a má můj respekt, aniž bych ho znal. To je moje pozitivní diskriminace.

Co ale nesnáším, jsou netáhla, hlučný partičky, který od tlupy nebo smečky rozlišujou jenom hadry, který mají ti živočiši na sobě. Vadí mi nepřizpůsobiví, neohleduplní, nepracující, lhostejno jaké barvy.

Ale proto, že většina Cikánů, alespoň z mého pohledu, JE potížistická, tak jsem rasista. Protože rasa mi určuje, jestli mám k tomu člověku aniž bych ho znal, důvěru, nebo nedůvěru. Jak jsem už vysvětlil v jenom ze svých předešlých blogů, je to moje „sociální zkratka“ a neschovávám se s tím, že rasista jsem.

Nebojím se toho, že mě okolí odsoudí, stojím si za tím a mám pro to jasné důvody.

Nejsem rasista typu „vyvražděte je všechny, von si je Bůh přebere“. Jsem rasista-realista a jako takovej vidím první problém především v nás, bílejch, kteří tím, že apriori odsoudí, zavrhnou a neintegrují novou vlnu proto, že jí nechtějí... Se sami odsoudíme k těmtýž společenským chybám, které ze mě rasistu dělají.

Rád bych protnul tenhle začarovanej kruh.

A začal jsem u sebe. Bereme si s manželkou k sobě na rok studentku z Thajska, abych si na vlastní kůži vyzkoušel, jaký to je někoho integrovat do naší kultury a rodiny. Protože kultura je taková „vyšší, sdílená rodina“.

Jaký to je, integrovat někoho kdo nezná slovo česky, pochází z úplně jiný části Země, je jiný rasy a náboženství a má zájem.

Trošku cukru, trošku biče, a nejvíc vlastního příkladu. Tak tady mě máte a zapřemýšlejte nad sebou a svými životy, než odsoudíte ty druhé.

Autor: Jan Puník Reichel | karma: 20.21 | přečteno: 1225 ×
Poslední články autora