Jan Puník Reichel

Proč odcházím od Windows Mobile (dlouhý blog, vulgarismy)

10. 09. 2012 22:30:00
Tentokráte si postěžuji, proč opouštím svojí oblíbenou platformu Windows Mobile a pořídím si "Droida". Mám už "Windowsí" mobil s "novejma woknama" téměř dva roky, pořizoval jsem si první Samsung Omnii 7, ještě bez české lokalizace a ještě předtím, než prodal Samsung svojí první šarži SuperAmoLEDových displejů dalším výrobcům mobilů. Dovolím si tedy tvrdit, že mám s tímto mobilem i operačním systémem bohaté zkušenosti.
http://blogs.technet.com/b/keithcombs/archive/2011/10/14/windows-phone-7-5-custom-ringtone-how-to.aspx
http://blogs.technet.com/b/keithcombs/archive/2011/10/14/windows-phone-7-5-custom-ringtone-how-to.aspx

Pominu teď absenci pokročilých síťových funkcí typu Tethering, který na WP7 jde stále ještě pouze přes servisní menu. Pominu i slabou výdrž baterie při používání telefonu "naplno", tedy při zapnuté WiFi, Bluetooth, GPSce která "sem tam ťukne", aby mobil měl ánung kde se vlastně nachází...

Začnu anabází, která pro mě vyvrcholila naprostou frustrací a "stěkem", neboli finálním vyvztekáním se do absurdna, kdy máte chuť dojít si na Microsoft pro vrchního blba a začít mu tříštit lebku o chodník.

Začalo to tak: Kdysi, snad ještě v "divokých devadesátkách", kdy byl internet v Česku ještě čerstvě narozený dítě, vydal Microsoft věc, která se tehdy jmenovala Passport, dneska to známe jako "LiveID". Jednalo a jedná se o unifikovaný přihlašovací profil, kterým se lze pod jednou registrací přihlásit do nejrůznějších služeb Microsoftu, od Messengera, přes SkyDrive až po partnerskou síť nebo správu licencí.

Takže mi to přišlo jako dobrej nápad, tak jsem se zaregistroval, ale protože tehdy ještě nebyla k dispozici volba Československa, a protože jsem tehdy byl v USA, zaregistroval jsem se jako USÁk, neboli američan. :) No a léta běžela a nic se nedělo, pohoda jazz. Jenže...

Pak vyšly nový "Wokenní mobily" a já, natěšenej jako malý dítě, jsem si tehdy koupil Omnii ještě teplou z výrobní linky a celej natěšenej "spřáhnul" svůj prastarej LiveID s touhle novou vymazlenou hračkou.

To už byl konec roku 2010.

A od té doby, jsem rok a půl řešil problém(y) s Microsoftem, kvůli své "globální identitě".

Problém číslo jedna - legální nákup hudby a filmů. Opravdu, ale opravdu jsem se snažil kupovat si legální hudbu přes Zune marketplace. Tehdy byl můj jediný problém ten, že jsem byl pro Microsoft američan a neexistovala síla ve vesmíru, pomocí které bych mohl poslat z české VISA karty peníze Microsoftu. Volal jsem si snad se všemi, koho tehdy Microsoft zaměstnával, dokonce jsem byl schopen se provolat a dovolat až na jednoho z nejvyšších guru přes účetnictví Microsoftu, který mi řekl, že je pro ně problém vyúčtovat českou VISA kartu pro amerického občana a že to prostě nejde.

Bonmot "Shut up and take my money!" byl tragicky nevyslyšen, nikdo nechtěl moje peníze.

"No nic..." řekl jsem si "...stejně pojedu koncem roku na Havaj, tak si tam holt založím účet, debetní kartu, když nejde Mohammed k hoře a ani hora k Mohammedovi, musíme zvýšit dávku kokainu a holt jet do států, abych už si konečně mohl splnit svůj sen a mít legální a času-odolnou sbírku muziky.

Na Havaj jsem se nakonec dostal, účet založit, dokonce jsem se dostal i k debetní kartě, která za mnou cestovala po ostrovech, protože holčina u přepážky zapomněla zmínit, že vydání karty "...in fourteen days." znamená ve skutečenosti "in fourteen business days.", čili o týden později, než by jeden čekal. Nevím jestli pro ní mimo pracovní dny nevychází slunce, nebo jestli byla jenom nováček a tyhle detaily, pro turistu který musí hlásit místa pobytu imigrační policii poněkud podstatné, jí unikají... Nevím.

Každopádně po delším vyjednávání s bankou, doobjednáním expres termínu a zburcování samotného viceprezidenta Havajské banky se mi podařilo dostat (a aktivovat) svojí havajskou kartu.

"Jupí!" zaržál jsem štěstím a hned si koupil nějaký ty alba, pár singlovek a několik dokumentárních filmů. Ještě na Havaji jsem si na svůj účet vložil nějakou hotovost a pak tradá! Zpátky do Čechystánu, zpátky pod jho naší mocné kleptokracie.

No a najednou ouha číslo jedna, proč mi v Čechystánu nejdou přehrát filmy? "Nacházíte se mimo licencované území." zněl volný překlad hlášky, na kterou jsem zíral, zatímco jsem si sbíral spodní čelist z podlahy.

"No nic..." řekl jsem si už po mnohokráté a oželel filmy, včetně prostředků do nich vložených. Místo toho jsem si udělal radost několika blbinami a hrami z marketplace, čímž jsme se dostali k "ouha číslo dvě"...

Jak dobít svůj Havajský účet z ČR? Jako ho vůbec ovládat z ČR? Zavolal jsem na Havaj svému oblíbenému viceprezidentovi a ten mě ujistil, že to samozřejmě lze a že se mám obrátit na nějakou z jeho podřízených, která mi jistě ráda vyhoví.

No - nevyhověla, přestože by ráda. K mojí úspěšné registraci jejich webového rozhraní banky, potřebují drobnost - SSN, čili Social Security Number, neboli něco jako naše rodné číslo. No jo, ale já nemám občanství spojených států a tím pádem ani přidělené SSN, takže smolík pacholík, když nemohu ovládat svůj zámořský účet a ani si na něj tím pádem poslat peníze, tak je mi jaksi k ničemu, takže jsem jej opět zrušil.

Chci tedy kontaktovat Microsoft, že potřebuji změnit zemi ve které se nacházím z USA na ČR. Nyní, tedy 10.9.2012 už je stránka podpory Microsoft přehledná a jsou tam kontakty, ale ještě docela nedávno tam byl rozcestník, odkud když jste kliknuli, že chcete kontaktovat přímo Microsoft, tak vás to vtipně hodilo na ten samý rozcestník. Humor jak řemen.

Každopádně po pár jalových telefonátech po nejrůznějších odděleních Microsoftu, jsem se postupně dobral toho, že mi s mým problémem s Windows Phone 7 nejlépe poradí hotlinka pro XBOX, logičtější volbu bych v této fázi své frustrace snad ani nečekal. Na této lince jsem chtěl po jejích zaměstnancích jediné: vysvobodit z osidel americké identity s tím, že by se zachoval můj LiveID účet.

Nejrůznější hodní lidé z podpory sice se mnou soucítili, ale jejich odpověď byla vždy stejná: "Je nám líto, ale nemůžeme Vám pomoci, neumíme to udělat."

V ten moment, po všech těch měsících bojů, peripetií a poplatků se ve mně vzedmula vlna vzteku, zatemnilo se mi před očima a položil jsem naivní dotaz: "A jak byste to řešili, kdyžbych byl američan, přestěhoval se dlouhodobě do Evropy a neměl možnost jakkoliv ovládat banku na území spojených států? Třeba proto, že bych neměl dost peněz na letenku zpátky?"

"To nevím, Microsoft určitě dělal hromadnou akci, kdy umožňoval změnu identity, ale bylo to omezené období a teď už to nelze..."

"Aha!" pomyslel jsem si. "Takže né že to nejde, ono se jenom nechce, protože by někdo na Microsoftu měl moc práce!" Ono tedy asi ani není problém účtovat komukoliv cokoliv na kreditku kohokoliv, jenom by s tím měl někdo práci, která mu zřejmě smrdí! "Do hajzlu s globální společností, do hajzlu s tím, jaká jsme "globální vesnice", do hajzlu se všema!" letělo mi tehdy hlavou a řekl jsem klidným a vyrovnaným hlasem operátorce "Chci zrušit svoje LiveID a založit ho znova."

"Musím Vás ale upozornit, že znovu založit lze LiveID až po měsíci od smazání..." hlesla nešťastnice v call centru.

Hlavou mi prošlo, jak moc jsem závislý na svém LiveID, když pominu že to bývalo jedno z prvních LiveID s krásným, nízkým číslem, tak jenom těch školení co jsem s ním měl spřaženo, těch licencí, muziky, filmů, programů, her, kontaktů v Messengeru, souborů na SkyDrive... Jak moc mě osobně i profesně omezí měsíční výpadek v používání všech těchto služeb, telefon nevyjímaje...

"Seru na to, polejte to benzínem a celý zapalte, chci cítit palčivé teplo v zádech až budu odcházet od doutnajících oharků své historické identity!" Ani to ale operátorka nemohla udělat, musel jsem si to "polejt benzínem a zapálit" sám.

Následoval měsíc temna, na který se snažím zapomenout.

Po měsíci jsem si znovu založil nové LiveID, se sériovým číslem počtu haléřů v Jackpotu ve Sportce. Znovu se přihlásil do Microsoftích služeb, messengeru atd... Až na partner network. Tam už se přihlásit nemůžu, protože tam už jedno ID mám, smazané není, znovu se s ním spárovat nemůžu, protože mám kontaktovat sám sebe jako administrátora a přidat se, což ale logicky nejde... Je to měsíc a nikdo z Microsoftu mi ještě nereagoval na mojí žádost o podporu v tomto ohledu.

Po znovuzaložení LiveID s českou identitou jsem zjistil, že mi to v Zune ani nenabídne možnost legálního nákupu hudby nebo filmů. Po tolika letech nebyl Microsoft dodnes schopen zajistit legální licencování digitálního obsahu v ČR. Asi pro ně nejsme trh, nebo co.

Stejně tak jsem unavenej a nasranej z toho, jak mi Zune nutí, že si v telefonu nebudu vyhledávat muziku podle složek (neboli adresářů), ale že se bude striktně orientovat podle ID3 tagů.

Takže nejenomže mi nenabídnou možnost si to legálně koupit, ještě mi ve vlastní sbírce hodlají udělat bordel? Hodlají mi diktovat jak se mám chovat, jaký mám mít zvyky?

Né... Už jsem moc starej na to, aby mi poroučel někdo, kdo neumí nebo nechce dělat svojí práci dobře. Už jsem moc unavenej na to, abych cpal svoje peníze někomu za to, že mi laskavě umožní poslech hudby.

Nebudu další skoro dva roky bojovat a ztrácet svůj čas i peníze, abych si mohl koupit a streamovat nebo stahovat legální hudbu.

Zkusil jsem to, fakt jo. Bůh je mi svědkem, a pokud Bůh není, tak jistě záznamy a protokoly v CRM systému Microsoftu vydají ponuré svědectví o tom, proč si ze svého skalního fanouška, spolupracovníka a klienta udělal Microsoft svého ironizátora a skeptika.

Miluju Windows Mobile 7, považuju ho za technologicky čistší, rychlejší a promyšlenější platformu, než Android. Pokud tohle čtou "lidi od Microsoftu", produkťáci a jim podobní, tak hle na můj vzorec rozhodování:

- Je mi prakticky jedno, kolik můj mobil bude stát, živí mě a baví mě, vyjde levněji než děvky a dá se lépe reklamovat i udržovat v čistotě.
- Funkcemi a výbavou jsou si iPhone, Droid i WP7 podobné.
- Integrace s Exchange funguje na všech mOSech (mobilních Operačních Systémech) taky podobně.
- iPhone vylučuju, protože mi záleží na poměru muziky a peněz, který za ní vynaložím. Nechodím v hadrech od Armaniho ani od Addidasu, značky nežeru, nepotřebuju si dokazovat že na to mám a že jsem borec borec boreček, ten lepší než ti okolo, moje hodnoty se nedají vyjádřit v gramech zlata kolem krku a zápěstí.
- WP7 vylučuju, protože mi nejen nedovolí koupit si muziku a dělá tak ze mě piráta, ale nedovolí mi ani u již zakoupené hudby použít jako organizaci systém složek, čímž ze mě dělá primáta, bere mi mojí možnost volby, snaží se vykořenit moje zvyky. Windows Phone a Microsoftu není jedno, jestli jsem Čech nebo Američan a to mne uráží. Uráží mne, že pokud mám dostatek cti a slušnosti abych si chtěl něco koupit, neumožní mi to z je-mi-jedno-jakých-důvodů. Po téměř dvou letech mě nezajímá, že "česká legislativa a blá blá hovna sračky". Je to byznys a mě pleskají o mojí plešatou hlavu hovna, jak na mě jako na klienta serou, zlobte se na mě za ty výrazy, mě je to jedno. Je to tak, nevím jak tomu říct jinak. Firma s jejich potenciálem že neumí za dva roky otevřít pro ČR trh s hudbou a multimédii pro mobilní zařízení? Bitch please...
- Bezešvou integraci se sociálními sítěmi mají už dnes taky všichni.

Takže mi zbývá nejmenší zlo, Android od Google. Přestože Google krom vyhledávače nemusím a design Androidu je mi odporný, považuji ho za značně okopírovaný od Jablek. A ano, dám za něj třeba 15 tisíc a i na Google play začnou lítat kačky za aplikace který chci, nebo potřebuju. Víš co Microsofte? Spousta těch peněz mohla být tvoje. Ale moje trpělivost dosáhla svých mezí.

Nebudu tě doporučovat už ani u svých klientů.

Seru na tebe, jako ty sereš na mě. A sereš na mě tak dlouho a mocně, že se nediv, že ti teď ty hovna šplouchaj na zadek.

Autor: Jan Puník Reichel | karma: 20.28 | přečteno: 1516 ×
Poslední články autora