Návod ke čtení "Je suis dobroser a tohle je mein kampf"

Toto je "reakce na reakci" kolegy Vladimíra Kroupy a zároveň veřejné vysvětlení toho, co v blogu "Je suis dobroser a tohle je mein kampf" vlastně je a co v něm vlastně není.

Pro ty, co nemají rádi dlouhé čtení, zde uvedu shrnutí svého předchozího blogu v bodech, aby to bylo srozumitelné a „bez omáčky“:

- Diskuse jsou vulgárnější než kdy předtím.

- Kdokoliv pozitivní je předem nálepkován a diskvalifikován dehonestujícím způsobem.

- Řešení uprchlické krize a bouře kolem toho je v ČR zbytečná, dokud tu nebudeme mít uprchlíky, nebo hrozbu jejich reálného příchodu. Máme tu větší problémy, které (alespoň podle mně) nikdo neřeší.

- Jako národ na sebe nemůžeme být hrdí, protože se chováme jako hysteričtí fakani.

- Slušní lidé častěji mlčí, ale hrozí stejné riziko, jako kdysi v Německu, že pár křiklounů zblbne národ a se slušnými už se pak nikdo bavit nebude, natož slušně.

- Nenechám se zastrašit ani umlčet, pokud ze mne udělají dobrosera. Dobrá tedy, budu srát svoje dobro, protože v něj věřím, a věřím, že je to lepší, než opak.

Pokud máte rádi dlouhé čtení, a pokud si chcete přečíst moji oponenturu kolegovi Vladimíru Kroupovi na jeho blog, tak prosím čtěte dále. Pokusím se pro přehlednost vždy uvést odstavec, citát nebo téma, ke kterému se vztahuji.

Začnu titulkem svého blogu Je suis dobroser a tohle je mein kampf.

„Je suis“ je věc, kterou na sociálních sítích používala masa lidí jako vyjádření solidarity formou „Já jsem“, tedy „Já jsem taky něco“. „Je suis Charlie.“ „Je suis Paris.“ Bum, teď zaútočili teroristé v Istanbulu, většina obětí jsou němečtí turisté a kdo je Istanbul? Kdo je německý turista, němec, nebo byť jen trošičku solidární? Neviděl jsem jediný profil.

„Je suis“ je tedy můj útok na mělkost a pokrytectví solidarity, kterou lidé na Facebooku předvádějí.

„Dobroser“ je hanlivý výraz pro „sluníčkáře“ a byl jsem jím ke svému údivu také počastován. Tento konkrétní blog se věnuje mimo jiné vulgaritě diskutujících, proto tedy ten „dobroser“.

„a tohle je mein kampf“ je zase narážka na Hitlerův Mein Kampf, který se původně jmenoval „Roky boje proti lži, hlouposti a zbabělosti“, což mnoho z vás jistě ani netuší. (Klobouk dolů před těmi, kdo ano.) Je to narážka na knihu, kterou Hitler původně diktoval na svobodě a následně z vězení za tzv. Pivní puč. Nevztahuje se to tedy k obsahu knihy, kterou jsem ani nečetl a nemohu se tak k jejímu obsahu jakkoliv vyjadřovat. Vztahuje se to k mému alegorickému pocitu, že dřív jsem byl „jako pozitivní člověk“ svobodný. Dnes jsem v kleci slov jako "sluníčkář“, "dobroser“, "vítač", "havloid“ a podobně. Pokud se chci projevit pozitivně, často je na mně vzápětí hozena mříž, která mne nejenom škatulkuje, ale i diskvalifikuje a omezuje. A je to boj, zůstat dneska pozitivní a šířit dobré věci. A je to můj boj. Pokud chcete, přidejte se, pokud ne – tak ne. :)

A teď už k oponentuře vyjádření pana Kroupy:

„Vážený pane Reichele, zajímalo by mě, jakou formu musí člověk použít, abyste jeho případnou kritiku nepovažoval za urážku.“

Vážený pane Kroupo, úplně obyčejnou slušnost, přesně tak, jak to děláte Vy. Stačí mi ke štěstí, když mne člověk osloví neurážlivým způsobem a chová se jako gentleman, ne jako primitiv.

„Stačí, aby člověk dal najevo, že je názorovým souzněncem pana prezidenta Zemana, … nebo že cítí jistou obavu z přílivu uprchlíků, a už jej asi považujete za hulváta.“

Nikoliv, to opravdu nestačí. Ale řada příznivců ať už jednoho či druhého se jako hulváti CHOVÁ a to je to, nad čím se pohoršuji. Zde se tedy s dovolením mýlíte a lze to snadno dokázat mojí názorovou výměnou s diskutujícím panem Jaromírem Tichým pod mým blogem (Zdroj).

Kultivovaných názorových oponentů si naopak velmi vážím, protože jich je (bohužel) velmi málo a není to vůbec tím, že by se mnou nedejBože všichni souhlasili. ;) Naštěstí diskuze na iDnes jsou (dnes už) poměrně dobře moderovány, takže ten „výkvět“ zde nemá šanci tak, jako jinde.

„Víte, mám pocit, že Vám nějak uniká fakt, že lidé, kteří spolu nějakým způsobem komunikují, musí se nějakým způsobem rozlišit…“

Zde s Vámi musím souhlasit, tento fakt mi unikl. Souhlasím s tím, že rozlišení „sluníčkáři“ a „měsíčkáři“ lze vnímat i pozitivně a jako jednoduchou nálepku „rozlišení stran“. I já jsem jí tedy uvedl v diskuzi pod svým blogem, cituji „Jestliže já jsem "sluníčkář", tak Vy na mne působíte jako "měsíčkářka", tedy můj pravý opak. A opět, nemyslím to zle nebo útočně, jenom prostě nechci vidět svět Vašima očima a být negativní.“ (Zdroj, reakce na paní Marii Brethovou.)

Stejně tak s Vámi souhlasím, že ani na „slunečné straně“ si lidé neberou servítky a byl jsem ve své naivitě nepříjemně zaskočen, když jsem toto zjistil.

V mém blogu ovšem uvádím, že hulvátské chování pozoruji především u „měsíčkářů“, jak jsem uvedl i na příkladu v citátech. Nikdy jsem netvrdil, že „sluníčkáři“ jsou lepší, protože v té době už jsem věděl, že nejsou, ale z mého subjektivního pohledu je přece jenom to procento o něco nižší.

Mýlit se mohu.

„Ale opravdu si myslíte, že je povinen člověk pomáhat nad rámec svých možností, pomáhat tehdy, kdy mu hrozí evidentní nebezpečí?“

Ne, nemyslím a nikdy jsem to nenapsal. Co si myslím je, že člověk by měl pomáhat tak, aby neohrozil sebe a svou rodinu, čehož se snažím držet.

Rozhodně jsem nikde a nikdy nenapsal to, co si o mně zkratkou myslíte, tedy že mám teze „o nutnosti pomáhat všem v nesnázích“ – to totiž jednak není technicky možné a ani praktické.

Psal jsem o pomoci a o tom, že umíme pouze říkat „ne“, aniž bychom nabízeli alternativní řešení. Když říkám „máme pomoci Německu, nebo Unii“, nemyslím tím „chci aby se všichni uprchlíci nastěhovali do ČR“ – ale to je přesně ta zkratka, kterou o mně lidé uvažují. Stejně jako když napíšu, že „...když je někdo v nouzi, přijde mi přirozené mu pomoci.“ neznamená to, že říkám POMOCI VŠEM. Nebo dokonce VŠEM NA SVĚTĚ.

Jsem sluníčkář, né idiot.

Přesto mne lidé za idiota mají, což jim nelze vyčítat, nebo ho ze mě dělají, což už jim vyčítat lze, ale dělat to nebudu – protože jsem sluníčkář. :-D

Navíc pokud někomu dlouhodobě pomáháte, tak ho tím degenerujete, protože přestane být závislý na svých dovednostech a schopnostech, ale začne být závislý na Vás. Nejlepší pomoc je tedy pomoci těm, kdo si chtějí pomoci. Nekrmit hladové rybami, ale naučit je ryby chytat, jak stojí v Bibli.

Nebudu Vám tedy psát, že ve státě, kde máme problém uživit NAŠE PŘEDKY, poděkovat jim důstojným důchodem za jejich práci, výchovu a celoživotní snahu předat nám republiku lepší – ať už se jim to povedlo nebo ne... Že v takovém státě nemáme zrovna moc prostředků na to, živit další lidi.

Sami máme málo.

Ale to jsme měli vždycky. A není to důvodem pro to, nepomoci. Ano, nezvládneme zdaleka tolik „příživníků“ jako Německo nebo Francie, ale něco zvládneme! A když ne uprchlíky, tak zvládneme třeba pomoci s výstavbou táborů, sociálních zařízení, se zdravotní péčí – pomoc přece nemusí znamenat jenom „vezmu si je k sobě“. Je mnoho forem pomoci.

A mně mrzelo, že jsme prostě řekli „NE.“ a dál to neřešili.

OPRAVA: V diskusi (zdroj) mne pan Antonín Tichera vyvedl z omylu. Moje představa, "Ne. - a dál jsme to neřešili" je nepravdivé tvrzení, zakládající se na mé nedostatečné informovanosti o dalších krocích, které vláda podniká. Děkuji panu Ticherovi za to, že mi otevřel oči a dal mi možnost vás, milí čtenáři, dále neuvádět v omyl.

„Víte, já mám pocit, že jsme to právě spíše my, odpůrci přijímání uprchlíků, kteří uvažujeme mnohem více „evropsky“, než je tomu u Vás, kteří byste vítali jedna radost.“

Přesně. Uvažujete mnohem více „Evropsky“, tedy „každý sám za sebe“ tak, jak je to nyní v Evropě běžné. Problémem Evropy je, že jako národy máme rádi své písečky a svojí identitu, viz Německo a jeho obava z levné „východní pracovní síly“ a takových příkladů bude jistě celá řada. Evropa totiž nejsme my, tak jako je tomu ve Spojených státech, Evropa je my, oni a Brusel. A touto optikou vidí Evropu nejenom Češi, ale i další národy.

MY odmítači, protože světe div se, jako sluníčkář jsem rasista (viz můj blog) a jsem i xenofob... K tomu se ale vrátím. My odmítači totiž uvažujeme lokálně a chráníme si „to své“.

A je to podle mně dobrá praktika, protože jinak by zvůle úředníků z Bruselu čarovala divy. A mimo jiné to tak dělají v Evropě VŠICHNI. Takže nevidím jediný důvod, proč se chovat sebedestruktivně.

Xenofobie, tedy strach z cizího je přirozeným obranným mechanismem našeho druhu a snažit se ho potlačit je stejně hloupé a sebedestruktivní, jako snažit se potlačit strach z bolesti. Strach, ten společný jmenovatel, nám totiž napumpuje do žil adrenalin, abychom byli ve střehu a rychlejší, obratnější – přežití schopnější.

Jsem tedy hrdým xenofobem, a přítelem evoluce, tedy postupného vývoje. Pokud by se k nám uprchlíci trousili po troškách a dali mi možnost je poznat, a postupně řešit, taky by mi to možná nebylo příjemné, ale neměl bych z nich strach. Každá akce vyvolává reakci a na drobnou imigraci je reakce malá, na TSUNAMI pak reagujeme přesně tak, jak reagujeme. Ne proto, že bychom nechtěli pomoci, ale abychom se sami chránili, protože na to máme právo.

A to je další můj povzdech: Není zde nikdo, kdo by zastupoval nás, xenofoby rozumně a inteligentně. Kdo by řekl ano, jsme takoví, ale máme k tomu ty a ty pádné důvody. Vnímám tu pouze hnutí Islám v ČR nechceme a pak "nějaké matky", ale to jsou přesně ta hnutí, kvůli kterým jsou slova "xenofob" a "rasista" v podstatě urážkou. 

Nevidím zde žádné sluníčkáře xenofoby, tak jím budu s dovolením já. A říkám a ve svém blogu jsem to i (ano, nepřehledně) napsal, že to, že s něčím nesouhlasím lze vyjádřit kultivovaně. Že vnímám, že ve „společenské diskuzi“ se vytrácí slušnost a ochota pomoci.

Přece to, že se bojím něčeho cizího nenechám zneužít na nějakou nízkou úroveň. Naše děti se také bojí a smějeme se jim kvůli tomu? Vyčítáme jim to? Je to totéž, jenom v jiném měřítku. My, dospělí, už jsme si jejich strachy "odžili" a překonali, tak nám možná přijdou úsměvné. Ale sami jsme na tom stejně, jenom jsme ještě před linií překonání. Nebudu a nehodlám se stydět za to, že se bojím a že jsem xenofob. 

Ale stejně tak se nebudu chovat a vyjadřovat jako pan Konvička, pan Zeman a další. Chraň mě ruka Páně - a pokud mne neochrání, prosím buďte mi zase oponentem, pane Kroupo.

„Opravdu si myslíte, že pokud se dostane například sousední Německo do potíží, že se nás to v Česku nebude týkat?“

Nemyslím. Německo je náš silný soused, hlavní hráč a tahoun EU a bude se nás to týkat, proto mě mrzí ta naše odmítnutá pomoc.

Co jsem ale mínil bylo, že TEĎ máme větší problémy než běžence. Že teď tu máme problémy s nezaměstnaností, koncentrací moci a degradací prezidentského úřadu a ty bychom měli řešit, protože teď můžeme, máme na to čas, vrtění imigrantem (parafráze na "Vrtěti psem") je pouze kouřová clona, která zaměstnává naší pozornost a nechá nám unikat to podstatné. Nebudu komentovat "komu to prospěje" a kdo má tu mediální moc vytvářet kouřové clony, to sem teď nepatří.

Imigranti se nás týkají (zatím) pouze okrajově, ale vysoká nezaměstnanost? Důchodový systém? Pokus o komercionalizaci zdravotního pojištění a vehnání nás do stejné pasti, z jaké se dnes USA snaží dostat? Koncentrace moci v rukách jediného člověka? Degradace vážnosti prezidenstkého úřadu? To jsou věci, které jsou teď a tady.

A jako podnikatel jsem zvyklý mít košili bližší kabátu, řešit co považuji za aktuální a pouze sledovat a připravovat se na to, co přijde.

Protože štěstí přeje připraveným.

Neříkám tedy tímto, NEŘEŠIT VŮBEC uprchlickou krizi. Říkám, že se jí věnuje příliš mnoho prostoru a vášní – ale to nejspíše souvisí s tím strachem a adrenalinem. :)

„Z Vašeho článku na mě doslova čiší pohrdání a odplivnutí si před lidmi, kteří tolik klidu, jako máte možná Vy sám, v duši nemají.“

Toto mne velmi mrzí. Nepohrdám lidmi, kteří se něčeho bojí, pohrdám pouze hulváty a nevychovanými fracky. Mrzí mne, že jsem svůj původní blog nenapsal lépe, aby z něj toto na lidi nečišelo.

„Osočujete druhé z hulvátství jen proto, že ti druzí mají strach z toho, aby to za chvíli nevypadalo v celé Evropě stejně, jako je tomu například na předměstích Paříže, nebo Bruselu.“

Toto není pravda. Neosočuji druhé z hulvátství JEN proto, že... Osočuji druhé z hulvátství TEČKA. Přece to, že spolu nesouhlasíme neznamená, že se u toho podřežeme – ať už fyzicky, nebo verbálně! To bychom na tom byli s projevem podobně, jako ti, kterých se bojíme a které tu nechceme, nebo se mýlím?

Například my dva spolu umíme nesouhlasit na podle mého hezké a kultivované úrovni a toho je potřeba si vážit. Naopak pohrdat lze těmi, kdo se jako hulváti chovají, ne proto, že nesouhlasí – ale proto, že se tak chovají. „Sluníčka“, nebo „Měsíčky“ je to jedno. Lamentoval jsem nad formou, nikoliv obsahem.

Uznávám však svojí chybu v tom, že jsem tu formu vztáhl pouze k jedné straně a neměřil oběma stranám stejným metrem, takže to vypadalo, tak, jak jste napsal ve větě kterou jsem právě citoval. Děkuji Vám tedy za toto nepřímé zrcadlo, pokusím se v budoucnu takovéto chybě vyvarovat.

„ „…Říká se, že moudřejší ustoupí. Ale pokud všichni moudřejší ustoupí, budou si blbci dělat, co se jim zachce.“

No, nevím rád bych se Vás zeptal, koho jste těmi blbci myslel. Pokud tomu dobře rozumím, tak asi ty, kteří stojí názorově proti Vám, - myslí si něco jiného, tak jsou to blbci…

Fakt se domníváte, že tato myšlenka koresponduje s Vaší snahou tvrdit všem ostatním, jaký jste slušný člověk, a jak Vám bude stačit, když se k Vám budou chovat lidé stejně, jako se chováte Vy k nim…?“

Toto je podle mého názoru také špatně pochopeno. Jednak o sobě nikde nikomu netvrdím jaký jsem slušný člověk, každý ať si udělá názor sám. A druhak, tato věta je vtipnou glosou důsledků pořekadla „moudřejší ustoupí“.

Pokud byste mi, pane Kroupo ustoupil, možná byste byl moudřejší, ale já, blbec, bych si dělal co se mi zachce. A komu by to prospělo?

Takhle jste mi neustoupil, důstojně oponoval a naší názorovou výměnou můžeme dosáhnout něčeho pozitivního, ať už to bude porozumění si, nebo přiblížení našich zdánlivě opačných názorů i „našim táborům“.

Tady je potřeba podotknout, že já nemám žádný tábor, nikdo mi nedal ani mandát, ani důvěru a jsem samozvaným reprezentantem jednoho myšlenkového proudu.

Nebo může být výsledkem i jenom shoda v tom, že se neshodneme, protože nikde není psáno, že spolu musíme souhlasit. :)

Neustoupením jste mi dal možnost se nad sebou zamyslet, zrevidovat mé názory a stanoviska, pokusit se Vám vysvětlit ty, které pokládám za správné a ve kterých mám pocit, že jste se v úsudku mýlil. A také vidět svoje chyby a díky jejich poznání se jich vyvarovat a být zase o něco lepší, zřejmější a dospělejší.

Pokud všichni moudřejší ustoupí, budou si blbci dělat, co se jim zachce. je věta, která nemíří pouze ven, jak si jí většina lidí vykládá. Je to mé motto, které mi připomíná, že pokud se mi někdo staví na odpor, možná to jsem já, kdo se chová jako blbec.

A je jedno, jestli objektivně, nebo jestli pouze proto, že jsem špatně formuloval svoje názory. Prostě blbec.

Je to motto, které mi také připomíná, že někdy v páchání dobra a šíření dobré nálady je potřeba neustoupit, protože "jediné co zlo potřebuje ke svému vítězství je, aby dobro nedělalo vůbec nic."

Děkuji tedy lidem jako jste Vy, pan Jaromír Tichý a další, kteří jste ti moudřejší, protože víte, že nemusíte ustupovat a nemusíte hned útočit, nebo se chovat jako blbci. Děkuji i za to, že něco děláte pro kultivaci diskuze ve veřejném prostoru. Nic za to nemáte, a ještě po vás často plivnou.

„A jsme tam, kde jste byl Vy na začátku svého článku – pohoršujte se nad tím, že prý Vás „nevítači“ urážejí, a vidíte, oni se vlastně k Vám chovají pouze tak, jak se chováte Vy k nim…“

Teď už předpokládám víme, jak jsem to myslel a že to není úplně tak, že by se ke mně chovali tak, jak se chovám já k nim. Někteří diskutující jsou prostě takoví. Stačí se podívat na diskuzi pod mým původním blogem a uvidíte v poměrně jasném světle, kdo se jak chová a diskutuje.

To, že Vám unikly některé pointy nebo jste mne obviňoval z toho, z čeho jste mne obviňoval opět přičítám své chybě v artikulaci názorů tak, aby byly jednoznačné a nezpochybnitelné v jejich významu. Nikoliv nezpochybnitelné jako takové.

„...ale buďte tak hodný, a neserte se do práv druhých na vlastní, opačný názor, než máte Vy sám…“

Naprosto souhlasím a podepisuji. A Vy mi teď řekněte, jestli máte pořád pocit, že bych Vám nějak zasahoval do práva na opačný názor. ;)

Nebo, zdali jsem tak kdy někomu činil.

Mějte se krásně pane Kroupo a děkuji uctivě Vám i našim čtenářům za váš čas, protože je to jedna z mála věcí, které už nikdy zpátky nedostaneme.