Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Končíme! Poslední ať zhasne... V pokoji.

20. 12. 2012 12:30:00
Tak to tady máme, zítra končí svět. Nebo éra. Nedá mi to nemyslet na to, „co kdyby“. Co kdyby opravdu skončil svět apokalypsou? Co kdyby opravdu přistáli mimozemšťané? A měli s sebou Ježíše Krista? Co kdyby se opravdu svět před našima očima obrátil naruby?
https://cfrankdavis.wordpress.com/2012/12/16/mayan-apocalypse-bollocks/https://cfrankdavis.wordpress.com/2012/12/16/mayan-apocalypse-bollocks/

Pokud se na nás blíží apokalypsa, tak bych si s dovolením rád chcípnul jako to zvíře v klidu, někde se svými blízkými a měl tzv. „lístky do první řady“. Představa, že se táhnu i se svou rodinou někam na kopec abych unikl zkáze je sice romantická, ale také naivní – pokud přijde apokalypsa a všechno pode mnou chcípne, tak... Co budu jíst? A jak dlouho? Bude moje smrt lepší než ta, která čeká většinu? Pravděpodobně ne. Budu se trápit dlouho, budu se trápit sám a nejspíš u toho budu mít hlad a zimu.

Né díky, smrt je milosrdná. Přísná, ale milosrdná.

A přidaná hodnota? Pokud konec světa nepřijde, budu za velice výstředního turistu, případně, přiznejme si to otevřeně, za fanatika kterému „to zase nevyšlo“.

Varianta mimozemšťani. Taky velice zajímavé snění o tom, jak by nám přinesli nové technologie a postupy, zlepšili kvalitu života a pečovali o nás, naučili nás mezihvězdné cestování a možná i cestování v čase...

Vážně? Co přinesly Kolumbovské výpravy do Nového Světa? Válku, nemoci, závislost na alkoholu, ponižování, zabrání území, drancování, misionářství a vnucování „naší víry“... Téměř všichni indiáni vymřeli a ti co zbyli, zůstali v rezervacích – dodnes. Je to jejich země a oni žijou v „rezervacích“, né naopak.

To třeba Australská vláda se s hříchy minulosti poprala daleko lépe a území austrálcům vrátila, dokoce jim platí za pronájem určitých pozemků, kterých se Austrálie nechce vzdát.

Takže vážně chci, aby tu přistáli technologicky nadřazenější mimozemšťané a začali šířit svou „křesťanskou lásku“ tak, jako to umíme my, lidé? Éééé – ne. Děkuji.

Navíc z jejich pohledu, co jsme to vlastně za živočišný druh? Drancujeme, pleníme, žijeme na úkor. Ano, to je naše mantra, žijeme na úkor, jako paraziti. Ať už je to na úkor přírodního bohatství, na úkor chudších zemí s levnou pracovní silou, nebo na úkor někoho, jehož území jsme právě dobyli.

Máme v genech život na úkor. Expanzi a podrobování. Destrukci a válku.

My se tady v kinech děsíme toho, jaká hnusná monstra na nás mohou z vesmíru vykouknout, ale už jaksi pozapomínáme na to, jakými monstry jsme my sami. Chtěl by nás někdo do „Sky klubu“ dobrovolně?

Vzali byste si na společenský večírek na kterém si chcete příjemně pohovořit, popít pár skleniček a cítit se distinguovaně malé, uřvané, agresivní, nevychované děcko, které si pořád na něco stěžuje, neumí ocenit to, co má a pořád očekává, že mu někdo něco dá zadarmo?

No jistě. Nevzali. ;) A já tak nevidím jediný důvod, proč by nás, jako živočišný druh měl někdo pozvedávat, nebo převychovávat, když je snazší nás prostě „sfouknout“ a začít nanovo, s novou populací.

Pokud jsme něčí experiment, tak vážně pochybuji o jeho kladném výsledku.

Jestliže si tedy mám vzít poučení z naší historie a aplikovat ho na budoucnost mimozemskou, tak já se teda rozhodně na nic netěším a jsem rád, že pokud mezi námi jsou, tak se chovají nenápadně a obezřetně. Protože až zazní z orbitu první salva protiplanetárních děl, tak se nám budou indiáni smát, až nebudou schopní popadnout dech.

A taky bych byl hrozně zvědav na chování lidí v momentě kdy by zjistili, že Ježíš, Bůh, Jehova, Manitou, Odin a Asijští bohové jsou kámoši a daří se jim dobře, sice už jsou v důchodu, ale nechají pozdravovat.

Až světová náboženství zjistí, uctívala reálné postavy z historie, jakési protektory, kteří dbali nad „zahajovací fází projektu Lidstvo“.

To zklamání, ta beznaděj, to zoufalství, že Bůh opravdu není, že jsme opravdu v pr...čicích a že si opravdu musíme pomoct sami, protože to za nás nikdo jinej neudělá. A nikdy nedělal. A že náboženství je opravdu jenom profesionální šméčko na lidi, aby se lépe ovládali, aniž by jim kdokoliv musel cokoliv racionálně vysvětlovat.

Navíc, pokud jsou „ti tam nahoře“ chytří, tak je jim stejně jako mě jistě sympatičtější evoluce, při které lze věci měnit postupně a méně bolestivě, lze reagovat na změny, než revoluce, kdy je všechno hrr a naráz a „šup ať už jsme tam“ – a ono to je nakonec ještě horší.

Nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenou na VŘSR, nebo na Sametovou revoluci... Neříkám, že na nich bylo všechno špatně. Říkám, že jsme se spoustě dnešních problémů mohli vyhnout, pokud by to byl vývoj postupný, navazující.

Dítě ve svém vývoji také nepřeskočí pubertu, motýl si také neřekne, že by vypuštěním stádia kokonu něco urychlil.

Takže všechno má svůj čas.

Nevěřím, že přijde konec světa a že se stane cokoliv světoborného, nevěřím na zásadní změnu v chování lidí a společností. Věřím, že Mayům prostě nepřišlo podstatný tesat kalendář dál, než sem, protože upřímně řečeno – na jak dlouho dopředu si Vy plánujete věci?

Na týden? Měsíc? Rok už je daleko, že? Co sto let? A tisíc?

Nevíme co bude zítra, takže obdivuju Maye, že si dali tu práci a ve svém vnímání času a prostoru udělali kalendář, jenž končil pro ně pochopitelným datem, možná odvozeným od hvězdných ér a pohybů naší planety. Obdivuji, že měli v tomto ohledu daleko větší znalosti než my, a že byli schopní počítat matematiku na jiných principech než my, a přesto jim to všechno sedělo.

Obdivuji nás, že to v tom případě sedí nám. :)))

Ale v tom je kouzlo matematiky, je to exaktní práce s abstraktními konstrukty, které je jedno jak uchopíte, jestli rukou snědou nebo bílou, tříprstou, pětiprstou nebo chapadlem. Pořád to bude ten stejný konstrukt, pokaždé pouze v jiných rukou.

Takže co Vám přeji do zítřejšího „zlomového dne“?

Dobrou smrt, pokud přijde. Dobrý život, pokud ne. :)

A užijte si dnešního dne, jako kdyby nemělo bejt žádný zejtra – alespoň jednou v životě. :D V rámci zákona, SAMOZŘEJMĚ. ;)

Autor: Jan Reichel | čtvrtek 20.12.2012 12:30 | karma článku: 14.71 | přečteno: 1219x

Další články blogera

Jan Reichel

Moje poznámky k EET a kontrolním hlášení

Jako živnostník sleduji argumentaci obou stran pro i proti a přijde mi, že "proti" nejsou příliš jasně artikulované. Zároveň jako živnostník vím, že kontrola (čehokoliv) je důležitá a nepříjemná, ale bez ní to nejde.

4.2.2016 v 17:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 679 | Diskuse

Jan Reichel

Návod ke čtení "Je suis dobroser a tohle je mein kampf"

Toto je "reakce na reakci" kolegy Vladimíra Kroupy a zároveň veřejné vysvětlení toho, co v blogu "Je suis dobroser a tohle je mein kampf" vlastně je a co v něm vlastně není.

16.1.2016 v 12:50 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 1071 | Diskuse

Jan Reichel

Je suis dobroser a tohle je mein kampf

Začetl jsem se po delší době do příspěvků a názorů lidí v diskuzích pod různými články, a donutilo mne to se zamyslet nad tím, kde vlastně stojím já a můj národ. Jsem ten, co sere dobro a tohle je můj boj.

14.1.2016 v 23:24 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 1017 | Diskuse

Jan Reichel

Omlouvám se, že jsem člověk

(Pozor, drastické fotky!) Snažím se denně sledovat dění kolem migrantů v Evropě. Snažím se mít střízlivý názor na věc, neměl jsem vyhraněný názor na pomoc uprchlíkům. Ovšem začínám najíždět na jiný režim.

4.9.2015 v 10:22 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 4143 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

Lidé bez tváře III.

... rozespale nahmatal telefon na nočním stolku a vypnul vyzvánění; spal nebo bděl, nevěděl jistě. Žádné sny se mu už hodně dlouho nezdály, nebo si je nepamatoval; zato nyní si nebyl jist, zda to co mu nedalo spát, nebyl jen sen

19.8.2017 v 13:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Marek Valiček

... a tys měl snad někdy v hubě mokrej hajzlpapír?

Často se stává, že chceme ohromit druhé nějakým ne zrovna standardním výkonem. Počítat ale s tím, že budeme považováni za hrdiny, nebo dokonce opěvováni....

19.8.2017 v 10:14 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 304 | Diskuse

Libuse Palkova

Italové v Praze

Co se líbí a nelíbí návštěvníkům naší Stověžaté matičky? Zde je několik postřehů ze života průvodkyně zahraničních turistů.

19.8.2017 v 8:31 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 636 | Diskuse

Helena Vlachová

Muži a ženy

Některé ženy si myslí, že musí svého partnera vlastnit, nemají žádný jiný program v životě. Jestliže jim vztah nevychází, bortí se jim život

19.8.2017 v 7:29 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 315 | Diskuse

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 153 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2276
Husákovo dítě, chorobnej optimista, příležitostnej salámista, bejvalej metalista, někdy divnej, určitě jinej, ale vždycky svůj. Živím se jako server administrátor, bavím se jako fotograf, výletník, komentátor a šašek.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.