Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můj boj s větrnými mlýny (dlouhý blog)

17. 10. 2011 9:00:00
Zajímají vás příběhy k zamyšlení, a ze života? Jeden bych pro vás měl. Je to o nehodě, našem soudnictví, spravedlnosti a ano – i mojí zaujatosti pro věc. :) Předesílám zároveň, že se nesnažím ani v nejmenším vzbudit v tobě, laskavý čtenáři pocit, že se jedná o nestranný popis, naopak, píši to jak to vidím já, ze svojí perspektivy. Soudci, kteří by měli být nestranní to vidí z jiné perspektivy a protistrana – no tak ta jistě stojí na opačném břehu naší názorové řeky. Existují ovšem fakta, která v tom tekoucím těstu „čí je to vlastně vina“ fungují jako opěrné body. Nebo by alespoň měla tak fungovat, názor si prosím udělejte sami.
JusticeJusticeZdroj: spolnero.cz

Jak se to stalo?

Jako motorkář (a už teď vím, že se řadě lidí ježí chlupy) jsem se před lety rozhodl jet na první motovýlet toho roku. Počasí bylo krásné, teplé, silnice suché byť, pravda, s občasným štěrkovým a písečným posypem, přece jenom byl začátek dubna a zima ještě mohla zahrozit.

Protože bylo krásně a já měl „místo pro batůžek“, tak jsem cinknul svojí již tehdy bývalé přítelkyni, jestli si nechce profouknout vlasy a udělat si motovýlet, třeba na Červenou Lhotu, nebo kam nás kola zavezou. Byla pro, nabral jsem jí tedy u sebe doma, naložil na svého Burgmana a vyrazili jsme. Pro nemotorkáře, Suzuki Burgman je skútr, jak říkám „polykač kilometrů“, žádná agresivní "lítačka" na který si lidi pletou silnice se závodním okruhem a na který by se dalo udělat z Praha - Brno za půl hodiny.

Je to motorka s nízkým těžištěm, nesmírně pohodlná už z výroby a svojí koncepcí stavěná do města a jako „turista“. Samozřejmě – můj model měl 125 ccm motor, takže to byl trošku „turismus pro odvážné“, ale na druhou stranu – 110 to po dálnici umí jet v pohodě, po okreskách se chci kochat a né závodit a pro mě cesta byla cíl. Nebyl jsem na závodech, 125ku můžu vřele doporučit. Pokud jste pokorný motorkář a kubatura není v přímé úměře s délkou Vašeho penisu ani výškou Vašeho ega, tak je 125 ccm cajk.

Vyrazili jsme tedy z Jižňáku s tím, že si v Jesenici dáme „spicha s dalšími postiženými“ a pojedeme společně dál po krásách vlasti. Byla sobota dopoledne, sluníčko nad hlavou a – před Jesenicí kolona až do Vestce. „No nic.“ řekl jsem si, pojedu v klídku vedle kolony a taky tam dojedeme. Zde bych rád poučil neznalé, že jízda motorkáře vedle kolony vozidel není zákonem upravena, tudíž ani zakázána. Zároveň bych rád poučil motorkáře – musíte mít tolik místa, abyste jeli bezpečně a nepřekročili plnou čáru, pokud v místě existuje.

Vzhledem k nízkému těžišti motorky jsem si mohl dovolit jet vcelku pomalu, tedy 30 km/h. Pomaleji to vzhledem ke spolujezdkyni a ovladatelnosti motorky „nešlo“. Tedy ono by to šlo, ale motorka by měla větší tendenci „padat na stranu“ a hrozilo by, že jednak poničím vozidla v koloně, nebo, že přepadneme do protisměru, tedy... Rychlost jsem měl přiměřenou situaci a podmínkám provozu, vozidlo osvětlené a oba jsme samozřejmě – měli helmy.

Na křižovatce „U Bychla“ nás křižovalo několik aut, která řidiči v koloně spolu s námi „pustili“, za touto křižovatkou nám pak dalo přednost vozidlo, které vyjíždělo z nějakého rodinného domku nebo průmyslového areálu. Následovala mírná levotočivá, pak přehledná rovinka v Jesenici a – střet.

Pamatuji si, jak se kolonou stojících aut prosmýkává oblý čumák a přibržďuje tak, aby měl výhled. Ve své stále-ještě-třicetikilometrové rychlosti jsem tedy zahájil objízdný oblouček, aby mezi motorkou a čumákem auta byl alespoň metr místa. V protisměru v tu chvíli nic nejelo, auta stála na červené v Jesenici.

Jenže co čert nechtěl – čumák auta se nezastavil, a když jsem byl na jeho úrovni, tak metr místa nestačil a došlo ke střetu. Nehoda by to bývala banální, kdybych neměl za sebou spolujezdkyni, která měla nohu na stupačce spolujezdce, která je umístěna vedle nosné tyče trupu motorky.

Při střetu se tedy kotník mé drahé ex dostal do drtiče, sestávajícího na levé straně kotníku z tyče a váhy motorky, na pravé straně z nárazníku a váhy auta. Do smrti budu rád, že jsem jel jenom třicet, protože být to víc, tak je holka dneska bez nohy. Takhle má „jenom“ těžké ublížení na zdraví a kotník s omezenou hybností, rok a půl běhání po doktorech a o berlích, ale – chodí. A může mě i kopnout do zadku. :-) Nyní už bez berlí.

Ale zpátky k nehodě. Vysypali jsme se do protisměru – opět, díky Bohu že auta co stála na červené zrovna neprojížděla kolem, to bychom byli asi oba nametení na lopatku a zazipovaní v neslušivých pytlích. Já, protože jsem řídil a měl tak nohy chráněné deflektorem skútru, jakmile jsem se doválel jako to prase po silnici, tak jsem vstal a běžel zjistit zdali je spolujezdkyně v pořádku, a odtáhnout jí z vozovky v momentě, kdy jsem zjistil, že má nohu na kaši. Následně, vzhledem ke koloně jsem odtáhnul a odklidil i motorku já debil, aniž bych si předtím nafotil konečné pozice vozidel, což řidička auta udělala také, couvla s vozidlem „abychom nezacláněli“ a kolona se mohla v klidu svým hmyzím tempem sunout dál.

Budiž toto poučení pro všechny – nafoťte si nehodu. Nafilmujte, když to bude nutné, udělejte maximum pro exaktní dokumentaci celé situace. Já jsem to neudělal a tím pádem mohla vzniknout prasárna o které se zmíním dále.

Posuďte sami, přijde Vám tohle, jako motorka se kterou někdo naboural do stojícího vozidla (verze řidičky X), nebo motorka, která byla sražena z boku doprostřed a zadní části (moje verze)?

Bok Burgmana

Detail zádě Burgmana

Povšimněte si prosím i prolomeného zadního tlumiče pérování. Abych s motorkou narazil tímto způsobem, tak bych s ní musel jet bokem - což se na motorce dělá velmi špatně, nemám pravdu? I kdybych dostal smyk a nějakou kouzelnou hříčkou přírody to do paní "pustil bokem", tak by ale byl tlumič vlomený dovnitř a rámová tyč ohnutá, nebo jinak poškozená, nikoliv tlumič prohnutý dozadu a rámová tyč netknutá... Kvalita práce prvního znalce je tedy na tak nízké úrovni, že to hraničí s podivnem. Což by musel sám "znalec" vidět, pokud by alespoň ohledal vozidla. Více to komentovat nebudu, abych se nedopustil (mimo jiné) nactiutrhání, obrázek o "znalci" z oboru dopravy si domalujte sami, dle vašeho laskavého uvážení. ;)

No, nebudu to protahovat, holka jela houkačkou rovnou na sál, my s řidičkou, říkejme jí paní X jsme jeli sepsat protokol. Konec příběhu, říkal jsem si. Jel jsem přece po značené hlavní silnici, nepřekročil plnou čáru, byl jsem předpisově osvícen i oblečen, motorka je bouchlá na zadek a je tedy evidentní, že vozidlo paní X bylo v době střetu v pohybu, zákon jsem neporušil, alkohol ani drogy neměl, není co řešit.

K mému velkému překvapení ale BYLO a stále ještě JE co řešit. První co mě překvapilo bylo, že Policie obvinila mně jako viníka nehody. Řekl jsem si, že to je asi nějakej vtip a chtěl vidět protokoly a posudek znalce z oboru dopravy. Velmi jsem se podivil, když jsem zjistil, že tento „znalec“ udělal několik zcela zásadních chyb při sestavování posudku a ještě v něm drze kategoricky tvrdí, že vozidlo paní X stálo. Chyby mám dokumentovány, ale zveřejňovat je nebudu, dokud nebude celá záležitost uzavřená.

Když jsem se hystericky dosmál a uklidnil se, tak jsem pochopil že jsem v pěkným průšvihu, pokud něco neudělám. První, co jsem si tedy nechal zpracovat byl posudek od jiného znalce. Tento znalec na rozdíl od prvního chtěl vidět motorku, zdokumentoval si poškození, nafotil a naměřil si místo nehody, zeptal se mě na mojí váhu, na váhu spolujezkdyně a udělal opravdu všechno pro to, aby jeho posudek byl „pintlich“. Navíc, a toho si na něm opravdu cením, mi dopředu řekl „Podívejte se, já Vám nemůžu říct, že a jak to vyjde. Třeba to vyjde stejně jako kolegovi, a pak se nedá nic dělat.“ Prostě přestože jsem mu za posudek platil, tak jeho stavovská čest mu nedovolila udělat nějakou prasárnu, nebo ponechat něco náhodě.

Z jeho posudku vyplynuly podobné závěry, ovšem s tím podstatným rozdílem, že nelze tvrdit, že by vozidlo paní X v době střetu stálo a že ano, vytvořila mi překážku v jízdním pruhu. Tedy, čistě mechanicky vzato, nebyl jsem schopen střetu zabránit, vinou paní X.

Přišel trestní příkaz, zákaz řízení motorových vozidel na tři roky, odnětí svobody na rok s podmíněným odkladem na dva roky. Pecka.

Říkám si „OK, slušný překvápko, ale takhle né přátelé!“, jdeme k soudu, první soudce, říkejme mu Y se v řízení zeptá na detaily a já v průběhu řízení zjišťuji, že obžaloba stojí mimo jiné na výpovědi svědků, z nichž jeden je v blízkém obchodním vztahu s paní X a jeho výpověď je tedy jasně tendenční, protože vypovídal i to, co ze své pozice vidět nemohl. „Dobře.“ říkám si, „pojďme se bavit o prokazatelných faktech a né o z prstu vycucaných nesmyslech.“ a říkám soudci, že tu mám alternativní znalecký posudek, který je v klíčových věcech v přímém rozporu s posudkem prvním.

Navíc dokazuje chyby prvního posudku, na jehož základě jsem byl obviněn, takže pokud se první posudek prokáže jako nesmysl, logicky mne musí obvinění zprostit.

Soudce mi nabídl, že se posudek pouze přečte. Protože se ale jedná o odborné věci a protože mne uráží šlendrián, že státem placený znalec dělá práci, za jejíž kvalitu by mě z práce vyhodili – a to na mojí práci nezáleží osudy druhých lidí – chtěl jsem, aby došlo ke konfrontaci znalců. Tedy, aby si odborníci mezi sebou, do očí a před soudcem a zapisovatelem řekli, co je kde špatně a proč.

Překvapení číslo dvě: „Konfrontace znalců se zamítá, zákaz řízení motorových vozidel na dva roky, odnětí svobody na 6 měsíců s odkladem na 2 roky. Tedy, dva roky bez papírů a dva roky podmínka.

Po vynesení rozsudku jsem se sám sebe ptal, jestli už se v tomhle státě všichni zbláznili, nebo jestli je to „nějak zaplacený“, nebo jestli opravdu to, že jedu po hlavní a srazí mě kočka z vedlejší v tomhle státě nic neznamená..?

Říkám si „OK, tohle prostě není normální, soudce nezajímají průkazná fakta, soudí na základě výpovědí, z toho jedné evidentně tendenční, prostě se rozhodl, že mě sejme za to, že jsem jel vedle kolony, přestože to nikde v zákoně zakázáno není a tím pádem jsem neporušil žádný zákon ani paragraf. Jdem na kraj.“

Na „kraji“, tedy krajském soudu, už mě soudila paní, která pochopila, že nejsem pirát silnic a nějakej motorabiát, že jsem opravdu udělal všechno co bylo v mojí moci jet bezpečně, takže mi při odvolání zrušila zákaz řízení a podmínku mi přiklepla pouze roční. Upřimný dík této dámě, z ní mám pocit, že můj spis pečlivě studovala a nebyla hnaná nějakým džihádem vůči motorkářům. A tohle byl trest, před kterým skloním hlavu a pokorně ho přijmu. Tato soudkyně, kterou bych zde rád jmenoval ale díky „náhubkovému zákonu“ tak neučiním má můj upřimný respekt. I přesto, že nepřihlédla k fundamentu mojí kauzy a odsoudila mne.

Trest jsem si odpykal.

Nicméně... Pokud mohu, tak nebudu skládat ruce do klína, pokud mám příležitost s touto z mého pohledu nespravedlností něco udělat. Ostatně jakákoliv nespravedlnost mě točí a nutí jednat, ale to je na delší filozofickou debatu.

Jdeme tedy k Nejvyššímu Soudu a namítáme stále totéž – nebylo přihlédnuto k posudkům, první posudek je prasárna což druhý posudek dokazuje, jel jsem po hlavní, sražen z vedlejší, neporušil zákon, jel opatrně, tendenční svědci atd.

Odpověď Nejvyššího Soudu? Lidově řečeno – „jděte se bodnout“. Aniž by nějak hlouběji zkoumali případ, odvolali se, že není možné podávat skutkové námitky tedy cituji „takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů“. A já se ptám „Jakého hodnocení důkazů, do prasopsa?“ vždyť mě vůbec žádné hodnocení důkazů nepřipustili!. Přečíst znalecký posudek a zanést ho do spisu není hodnocení důkazů. Já přece nechci nic jiného, než aby se opravila ta původní prasárna, které říkají „znalecký posudek“, a na jejímž základě byla nucená Policie rozhodnout o mě jako viníkovi!

Samozřejmě, Policie obviňuje na základě posudků odborníků, nelze se na ně v nejmenším zlobit. Ale na ty odborníky přece ano, pokud dělají svou práci špatně! A když už jsme u těch znalců... Víte co můžete, když zjistíte, že Vás znalec poškodil? V podstatě pobrečet si do polštáře. Nebo vzteky něco rozsekat. Jo, a pak si taky můžete stěžovat. No, už vidím jak se chytne za nos, jednu si lískne a od teď bude dělat všechno dobře. Prostě vy jako občan, nemáte páky na to, aby pokud Vás znalec svojí prací (ať už vědomě či nevědomě) poškodí, jste ho „boleli“. Jeho nic netrápí a nic „nevyhodí ze sedla“. Takže se asi stanu soudním znalcem, protože takovejhle džob beru. Zodpovědnost za chyby nula, peníze v pohodě a práce taky.

A máme tu další kolo, Ústavní Soud (ÚS). A nyní to začíná být zajímavé, protože tento soud jako první vlastně rozkryl, kde spočívá těžiště rozhodnutí předchozích instancí. Tento soud tedy spis četl a „dělal svůj domácí úkol“, na rozdíl od Nejvyššího, který to odfláknul a shodil ze stolu. Na základě vyjádření ÚS mi tedy vyplývá, že shledal princip rozhodnutí nižších soudů v pořádku, protože staví těžiště skutku (jel vedle kolony) nad technické detaily (byl sražen jedoucím vozidlem z vedlejší silnice).

Dobře tedy, zabývejme se skutkem a nikoliv technickou stránkou věci.

Nechám-li tedy stranou technickou stránku věci a neřešení znaleckých posudků a pohlédnu-li na svojí kauzu prizmatem §17 odst.5 písm. c), pak mi z uvedeného vyplývá, že mé porušení výše uvedeného paragrafu je závažnějším přečinem, než porušení §22 odst. 1 a zároveň porušení §21 odst. 1 zákona o silničním provozu, kdy konkrétně cituji „musí dbát zvýšené opatrnosti“. Tedy, řečeno lapidárně, je zcela jedno že předjíždím na značené hlavní silnici, pokud dojde ke střetu s vozidlem z vedlejší ulice, je to vždy moje vina. Což je dle mého názoru v přímém rozporu s rozhodnutím Nejvyššího Soudu 7 Tdo 214/2010 (http://novyweb.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/2C58207B23E9BB50C12577040032D98C?openDocument), kde stojí cituji „Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici.“ Pokud tedy srovnám svojí kauzu s touto, tak jsou si velice podobné – pokud připustím, že ve 30 km/h ohrožuji svým chováním podle §17 ostatní účastníky provozu, tak ale stejně tak byla porušena povinnost řidičky X dát mi přednost. Stejně jako v „7 Tdo 214/2010“ řidič jedoucí po hlavní porušil svojí povinnost a jel rychleji a řidič jedoucí z vedlejší porušil svojí povinnost a způsobil střet, a Ústavní Soud nařídil přezkoumání.

Tak. A jsme u konce. :)

Ptám se, národe... Jak je možné, že v jedné kauze (nepřiměřená rychlost na hlavní versus vozidlo z vedlejší) se rozhodne tak, že hlavní silnice je nadřazená silnicím vedlejším... A v mojí kauze se rozhodne přesně naopak, tedy že skutek, který na rozdíl od porušení předepsané rychlosti není zákonem zakázán (tedy jel vedle kolony) je horším proviněním, než to, že vás někdo srazí z vedlejší ulice?

Je snad jízda vedle kolony častější příčinou nehod než nepřiměřená rychlost? Je to snad společensky nebezpečnější chování? A pokud ano, jaktože ho jako takové nevnímají země jako třeba Německo, Itálie, Francie a další?

Nebudu-li se tedy bavit o technické stránce věci, (kvůli které to tu vlastně celé vůbec řešíme!) co mně, jako občanovi zbývá, pokud se chce domoci spravedlnosti? A tím míním ne z nějaké svojí (pro někoho) pochybné perspektivy, ale obecné, prokazatelné spravedlnosti?

Pokud chci, aby soudy hodnotily důkazy a stavěly je NAD svědecké výpovědi?

Pokud chci, aby znalci dělali svojí práci precizně a bez chyb?

Pokud chci, aby soudy rozhodovaly konzistentně?

Pokud chci, aby až nějakého jiného motorkáře srazí někdo z vedlejší, aby v tom ten motorkář nebyl za hadrovou panenku? Aby nebyl ubičován na pranýři za obecné mínění, že co motorkář to sebevrah a dobře mu tak?

Pokud chci, aby se jízda motocyklu vedle kolony brala za stejně běžnou věc u nás, jako v Evropě? Aby tento skutek nebyl démonizovaným kladivem na motorkáře?

Ano. Zbývá mi jedině Evropa. Dovolte mi se tedy omluvit vám, slušným lidem, že vás budu stát nějakou tu kačku z rozpočtu navíc. Nehledám zisk. Naopak, už mě tahle kauza stála hodně desítek tisíc, ale stojí mi to za to. Hodlám totiž být sám kladivem na české soudnictví. Už mi nejde o můj trest, zdaleka né...

Tady už jde o princip a selský rozum. A dokud budu dýchat a dokud budu mít možnost bojovat proti českému právnímu šlendriánu, tak budu.

Omlouvám se za to všem zúčastněným, ale když ani Ústavní Soud neumí „chytit své podřízené pod krkem a jednu jim vrazit aby se probrali“, tak nemám jinou možnost.

Jsem principiální krysa v koutě a kdybych na to měl chcípnout!, tak chci umírat s pocitem, že jsem udělal maximum – nejsem na to hrdej, ale asi už jsem málo Čech na to, abych ohnul záda a zalezl do houští a držel hubu a krok.

Nebo možná naopak – možná jsem právě ta generace Čechů, kterou tahle země potřebuje.

Autor: Jan Reichel | pondělí 17.10.2011 9:00 | karma článku: 20.80 | přečteno: 1381x

Další články blogera

Jan Reichel

Moje poznámky k EET a kontrolním hlášení

Jako živnostník sleduji argumentaci obou stran pro i proti a přijde mi, že "proti" nejsou příliš jasně artikulované. Zároveň jako živnostník vím, že kontrola (čehokoliv) je důležitá a nepříjemná, ale bez ní to nejde.

4.2.2016 v 17:35 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 675 | Diskuse

Jan Reichel

Návod ke čtení "Je suis dobroser a tohle je mein kampf"

Toto je "reakce na reakci" kolegy Vladimíra Kroupy a zároveň veřejné vysvětlení toho, co v blogu "Je suis dobroser a tohle je mein kampf" vlastně je a co v něm vlastně není.

16.1.2016 v 12:50 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 1061 | Diskuse

Jan Reichel

Je suis dobroser a tohle je mein kampf

Začetl jsem se po delší době do příspěvků a názorů lidí v diskuzích pod různými články, a donutilo mne to se zamyslet nad tím, kde vlastně stojím já a můj národ. Jsem ten, co sere dobro a tohle je můj boj.

14.1.2016 v 23:24 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 1008 | Diskuse

Jan Reichel

Omlouvám se, že jsem člověk

(Pozor, drastické fotky!) Snažím se denně sledovat dění kolem migrantů v Evropě. Snažím se mít střízlivý názor na věc, neměl jsem vyhraněný názor na pomoc uprchlíkům. Ovšem začínám najíždět na jiný režim.

4.9.2015 v 10:22 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 4129 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 24.97 | Přečteno: 622 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 308 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 180 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.13 | Přečteno: 199 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 209 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2267
Husákovo dítě, chorobnej optimista, příležitostnej salámista, bejvalej metalista, někdy divnej, určitě jinej, ale vždycky svůj. Živím se jako server administrátor, bavím se jako fotograf, výletník, komentátor a šašek.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.