Totalitní demokratismus (dlouhý blog)

Rozhodl jsem se zamyslet nad fungováním demokracie v zemi, jenž má být vzorem demokracie, tedy ve spojených státech. Zároveň se zde snažím vysvětlit, proč si myslím, že USA jsou moderním fašistickým státem, jakkoliv to zní absurdně. A ne, nejedná se o oslavnou ódu na socialismus, komunismus, ani na další "...ismy".

http://impeachforpeace.org/impeach_bush_blog/wp-content/uploads/2007/08/fascism.jpg

Po delší době se opět vracím k blogování, protože mě o to jednak požádala žena a jednak mám opět potřebu zamyslet se veřejně. Tentokrát můj „myšlenkový čas“ patří zemi svobody, tedy USA.

Za bolševika to pro nás byla země svobody, země zaslíbená, ráj na Zemi. S odstupem času, s osobní zkušeností a s tím, jak stárnu si ovšem dovoluji tvrdit, že USA není země svobody. Naopak.

Z mého pohledu ideální svobodný stát má minimum pravidel, kterými svazuje své občany a kde funguje zdravý rozum, řečený též selský. Kde tento rozum je nadřazen slepému následování zákona.

Američani jsou patřičně hrdí na to, čím jsou a jejich patriotismus je z pohledu českého Švejka až nepochopitelný a patetický. Nicméně je v tom určitá hrdost, být Američanem. Kolik lidí vám řekne, že jsou hrdí na to, že jsou Češi?

S touto hrdostí jde ruku v ruce pýcha. Pamatuji si na velmi divný pocit, když syn mamky kamarádky se odstěhoval do USA, pak se po pár letech vrátil a řekl v běžné konverzaci „...my Američani...“. Jsou pyšní na to, že jsou tím, čím jsou.

Protože jsem v USA studoval a žil, měl jsem tu čest studovat jejich dějiny i současnost, projel jsem několikrát USA křížem krážem, poznal jsem i odvrácenou stranu Ameriky. Poznal jsem, že tzv. „Americký sen“ je přesně to, co je, aniž by si to mnoho lidí uvědomilo – je to jenom SEN.

I když máte jakkoliv vysoké zisky, jakkoliv dobrou komerční pojišťovnu, máte dům, auta, ženu, děti, milenku a na dovolenou do Evropy létate každý rok – jakmile chytnete závažnou nemoc, jste v háji. Například v průběhu léčby rakoviny vás opustí zdravotní pojišťovna, protože pro ní již nejste zajímavý klient, ze kterého by měla zisk, a začnete si platit léčbu sami. Léčbu, která je dražší než v Evropě a teď se podržte, na základě několika studií i horší než v Evropě.

Teď si jistě řeknete, že lékaři jsou v USA asi placení zlatem. Ano, v podstatě jsou. Ale – stát se praktikujícím lékařem na „své“ klinice, to jsou léta nočních šichet a tzv. „hostování“, neboli lékařského zácviku. Čili Američtí lékaři si procházejí předpeklím, než se z nich stanou „klasičtí doktoři“ – taky žádnej med.

Tedy myslíte si, že jste se uchytili v USA a že si žijete svůj sen? Bacha na to, aby se velmi rychle nestal vaší noční můrou kvůli nemoci.

Další zkušenost se „svobodou“ jsem měl, když jsem pomáhal hlídat děti svojí hostující matce a se stejně starou Američankou jsme hráli různé hry. Jednou z těchto her bylo, že mi ve chvilkové nepozornosti sebrala můj prsten, se kterým jsem si hrál a schovala ho. (Ano nosil jsem prsten, byl to takový ten školní. ;) ) Abych tedy prsten našel, přišlo mi logické a přirozené, poté co jsem prohledal místnost, prošacovat i jí, tedy prohmatat jí kapsy.

Za dva měsíce! jsem se ale od šerifa dozvěděl, že ty kapsy byly našity v tříslech a na zadku (jak překvapivé, u džín, že ano?) a tím pádem že jsem se dopustil sexuálního harašení na osobě svěřené, za což jsou poměrně tvrdé tresty. V mém případě by to znamenalo deportaci z USA, přerušení studijního pobytu a návrat s ostudou jak hrom.

Protože šerif ale používal hlavu, sednul si se mnou doma ke stolu a delší dobu jsme si povídali na téma, jak to chodí u nás a co si o tom myslím a proč jsem to udělal. Když jsem vyplul z prvotního šoku, že jsem po takové době vůbec obviněn, tak jsem mu popsal situaci s tím, že slečna se u toho ještě rozpustile smála, ostatně stejně jako jakákoliv česká holka, se kterou si tímto způsobem hrajete, tak jsem mu sdělil, že když pominu, že slečna je stejně stará jako já a že s prohledáním souhlasila a že sorry, „jak mám asi najít drahou věc kterou mi schovala jinak, než že jí prohledám kapsy“, tak že vážila tolik, že kdyby se jí to nelíbilo a jednu mi vrazila, odvezli mě ten večer na pohotovost.

Na to šerif konstatoval, že tedy obvinění uzavírá s tím, že se jedná o mezinárodní nedorozumění a o snahu strhnout na sebe pozornost ze strany slečny. Což chápu, protože jsem byl zdá se první „chlap“, který k ní přistupoval bez předsudků a v pohodě. Šerif se mě ještě zeptal, jestli chci vznést obvinění proti slečně. Slušně jsem se ho zeptal, jestli se nezbláznil, že kdybychom se na českých školách chovali tímto způsobem, každej by měl svýho policajta, právníka, soudce a nejspíš – i bachaře. Šerif se zasmál a pochopil.

Tedy když se mě někdo zeptá, zdali bych nechtěl žít v USA, nebo proč jsem tam nezůstal, když jsem měl tolik příležitostí odpovím, že nejsem blázen. Chci být zdravotně pojištěn tak, že mi pojišťovna nemůže vypovědět smlouvu, nechci být popotahován když v dobré víře plesknu dobrou kamarádku po prdce nebo jí prohmatám kapsy na džínách, nechci pokutu za to, že se líbám na veřejnosti, a zákonný zákaz kouření 200m od vchodu do veřejné budovy považuji za principelně zajímavý nápad, ale... Třeba v Chicagu v centru jsou od sebe vchody cca 100m. Tedy centrum Chicaga je „de Jure“ nekuřácký prostor. Přesto jsou těsně u vchodů skupinky kuřáků, kteří by spíše byli „bičováni“ zaměstnavatelem nebo správcem budovy, než policajtem, takže si vyberou místo ke kouření, kde dostanou menší pokutu za svůj zlozvyk.

A po 11. září? Jestli si myslíte, že tohle všechno je špatné, tak po 11. září se Američani stali opravdovou obětí terorismu. Vysvětlím proč. Jedním z bodů definic terorismu je „vážně zastrašit obyvatelstvo“. A Američani jsou zastrašováni až k infarktu. Kým? Médii a administrativou.

Jsou udržováni v permanentním strachu o život, majetek a svoje hodnoty. Tímto strachem jsou svazováni a – teď přijde klíčové slovo tohoto blogu :) – ovládáni. Řečeno větou prostou, „Američani jsou ovládáni pomocí ideologie strachu.“

Teď si dejte chvilku pauzu a zamyslete se nad tím. Až budete hotovi s myšlením, prosím pokračujte:

Vzpomínáte? Pamatujete si jaké to bylo před naším „listopadem“? Jaká byla rétorika KSČ? Zlí imperialisté, usilující o narušení světového míru (tedy usilující o válku). My hodní, budovatelé, oni proradní (tedy ničitelé).

Celá česká společnost byla 40 let ovládána strachem. Strachem z STB, strachem o kariéru, o to, aby člověk „někde něco neplácnul“... Snahou držet se hesla „Drž hubu a krok a nic se ti nestane.“.

Kolikrát už jste někomu řekli „Já tě snad zabiju...“? V Americe je na tohle paragraf. A říct to o prezidentovi? Za to je basa, přátelé...

Tato věta je kriminalizována od doby, kdy zastřelili Kennedyho. Po každém velkém národním traumatu jsou Američani víc a více svazováni, jsou jako ovce, kterým se zmenšuje ohrada, takže jsou na sebe tak nalepeny že nikdo ani neregistruje, že tu a tam si jednu ovci vezme vlk.

Proč bych tedy měl žít v zemi, kde vládne nesvoboda? Kde mě bude „strana a vláda“ diktovat jak mám žít? Děkuji, před rokem 89 jsem žil v komunistickém Československu, teď bych s dovolením rád žil v demokratickém Česku.

Přemýšlíte, jak „strana a vláda“ diktuje Američanům jak mají žít? Aktuální příklad za všechny: http://ekonomika.idnes.cz/pulkilovy-balik-uz-do-usa-nepoleti-posta-kvuli-terorismu-meni-podminky-1az-/ekoakcie.aspx?c=A101112_121251_ekoakcie_fih Jako Čech si mohu z USA objednat zboží a je zde do 6ti dnů. Jako Američan si také mohu objednat zboží ze zahraničí, ale je u mě... Za měsíc. Luxus, že?

Tedy místo, aby se vymýšlelo jak koncepčně řešit problém poštovních pumových zásilek, zakáže se letecká doprava pro běžné lidi v celém národě. Nedej Bože, aby se někomu podařilo otrávit vzduch ve dvou až třech částech Ameriky – to by totiž úřady touto logikou zakázaly lidem dýchat. Američany příliš nemusím, ale tohle by bylo kruté a nepřál bych jim to.

Ostatně – je mi jich líto. Už teď. Za to všechno, co na sobě nechají dělat. Za předražené zdravotnictví, za zoufalý sociální systém, za vlnu strachu a teroru, kterou zažívají pokaždé když si pustí televizi, za to, že si nemohou nechat poslat většinu zboží letecky, za to, že žijí v podstatě ve fašistickém státě.

To je silný konec věty, že? Tak si pojďme v rychlosti rozebrat rozdíl mezi fašismem a nacismem. Na základě osobně pořádané ankety vím, že 99 procent z vás netuší, jaký je mezi těmito pojmy rozdíl. Většina naštěstí alespoň tuší, že tam rozdíl JE, jinak by bylo zbytečné používat dva pojmy, že? Tedy...

Nacismus je zkráceným výrazem slov Národní (neboli Nacionální) socialismus. Nacismus je „ta věc, která je typická pro Němce“, lidově řečeno, protože kombinuje socialismus, nacionalismus a pangermanismus (http://cs.wikipedia.org/wiki/Pangermanismus), spolu s nijak novou myšlenkou „čisté rasy“. Tuhle hru Američani praktikovat nemůžou, protože A) nemají členskou základnu jedné rasy a za B) těžko se budou přiklánět k pangermanismu, že... :)

Fašismus oproti tomu je forma vlády, ve které se snoubí následující body, citace Wiki:

1. Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce

2. Usiluje o totalitní stát (nikoliv však ve všech svých formách), proklamuje snahu o udržení disciplíny a plynulého chodu státu

3. Vše je podřízeno jedinému zájmu: stát musí fungovat „jako hodinky“ (cit. Mussolini)

4. Stojí v opozici vůči demokracii a liberalismu, spolu s cizinci a přistěhovalci je považuje za původce všeho špatného

5. V čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip)

6. K potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury

7. Zavádí korporativismus

8. Zavádí přímou či nepřímou, zjevnou či skrytou státní kontrolu či ochranu veřejných forem soukromého vlastnictví (holdingů, akciovek a jiných korporací), tzv. ekonomický fašismus

9. Podporuje klientelistické a mafiánské vazby vyhovující ekonomickým a politickým zájmům režimu a s jejich pomocí upevňuje ekonomickou a politickou kontrolu země

10. Demagogicky zneužívá možnosti propagandy, manipuluje s fakty a idejemi a zvyšuje kontrolu médií

Můj komentář k těmto bodům, ve vztahu k americkému fašismu:

1. Evidentně.

2. Také evidentně, i když slovo „disciplína“ je zde opatrně ředěno „pseudodemokratickou formou společnosti“, tedy princip „Můžeš si říkat co chceš, ale bacha na to, co říkáš.“
3. Tento bod bych neřekl, že je principielně špatný, stát by měl fungovat jako hodinky. Přesto se tak ehm... Neděje.

4. Tento bod přímo volá do nebe. Imigrační politika USA je jasným důkazem, že tento bod USA splňují, co se týče považování „cizinců za původce všeho špatného“. Co se týče opozice vůči demokracii a liberalismu, zde to tak evidentní není, především proto, že demokracie je „vláda lidu“ a tento lid je již dlouhá léta v USA ovládán ideologií strachu. Tedy zde panuje princip „zastrašte je vhodným směrem a národ sám se rozhodne, co chce“, tedy – vláda a média fungují jako chytrá manželka. Otáčejí krkem, na němž sedí „hlava rodiny“ tak, aby rozhodnutí patřilo „hlavě rodiny“, ale ve skutečnosti udává směr onen krk.

5. Ano, pane prezidente. Jeden z mála nejmocnějších mužů planety, JISTĚŽE je to silný a zručný vůdce. Jinak by se do čela NEDOSTAL.

6. Zde USA nevyužívají násilí, protože to je příliš primitivní a evidentní. A Američané nejsou primitivní. Proto využívají propagandu a cenzuru. Jako důkaz stačí jejich komentování dění v Afgánistánu a Iráku médii, plus zákaz multimediálních mobilních telefonů a psaní blogů pro řadové vojáky generalitou USA.

7. Jestliže si myslíte, že korporace neovládají politiku USA díky svým lobbistům a dalším nástrojům, jako jsou „sponzorské dary“ a podobně, pak vám gratuluji ke krásnému, naivnímu a čistému pohledu na svět. Každá velká společnost se snaží maximalizovat své zisky a ochraňovat své investice, vyvíjet tlak na vládu a snažit se upravit legislativu je tak logickým vyústěním těchto tlaků. Důkaz místo slibů? Schvalování zákona o zdravotním pojištění v USA. Jakmile by mělo být zavedeno povinné pojištění a jakási základní jistota pro všechny, najednou se objeví slova jako „komunismus“ a celé se to spláchne do stoupy. Protože zdravotní pojišťovny se prostě snaží chránit své zisky, logicky. Protože jim bylo umožněno chovat se komerčně.

8. Tento bod nemám nastudovaný, nebudu se k němu tedy vyjadřovat, ale věřím, že kdybych zapátral, tak najdu. :) Předpokládejme ale velkoryse, že bych přes svou víru nic nenašel a tedy tento bod přičtěme k dobru.

9. Zde by bylo dobré si definovat, jaké způsoby jsou „klientelistické“ a jaké „mafiánské“, ale vzhledem k bodu 7. bych si tipnul, že tohle v praxi také funguje. I když ne drze a otevřeně, protože by se na to přišlo. Na takovouhle „drzovku“ jsme experti my, Češi, my se s tím prostě nesereme.

10. Velice podobné bodu 6. Ušetřím vás. Pouze shrnu slovo „demagogicky“, do definice „Prostě mi věř, neřeš, nepátrej, JE to tak.“ – aniž by takové tvrzení bylo podloženo důkazy.

Fašismus, z latinského „fascis“, tedy „svazky“ tedy dle mého názoru v USA již řadu let hezky funguje a běžný Američan si může vybrat, zdali se spíše identifikuje s republikánskou otýpkou, nebo s demokratickou. V principu ale možnost volby nemá, pro obě strany je výhodné v tomto fašistickém vedení státu pokračovat a předávat si ho z generace na generaci. Jak se říká „v jednotě je síla“ a dokud budou tyto „fascis“, tedy svazky jednotné, nemusí se moc obávat o moc.

Nyní ovšem vyvstává otázka co dál, pokud se nám (tedy alespoň mně) tímto způsobem hroutí vzory? Vždy jsem měl Ameriku za vzor demokracie, kapitalistické ekonomiky, úspěchu. Jak stárnu, tak ale shledávám, že tento vzor má v sobě děr jako dopravní značka „Bagdád“, že zdaleka není neprůstřelný a že je otázka, zdali vůbec chci mít takovýto vzor.

Poslední dobou, když pozoruji českou politickou scénu, ze které je mi chvíli do hysterického smíchu, chvíli do hysterického pláče nad tou frustrací, nad nesmyslnými ekonomickými opatřeními typu „vymáhání DPH od kohokoliv v řetězci zúčastněných“... Tak si říkám „kde to je lepší“? „Kam se mám odstěhovat z tohohle Absurdistánu, abych tady na daních neplatil už ani korunu, abych žil ve státě, kde budu spokojen, kde „stát bude šlapat jako hodinky“, kde budu mít základní jistoty, ale ne sociální stát, kterej rozmazlí každou socku svými příspěvky na všechno a za všechno?

USA? Fašisti. Francie? Socani non plus ultra. Finsko? Socani. Ale ke zvážení, tam by se asi dalo fungovat. Nebýt těch polárních nocí. Řecko? Banda línejch socanů, kteří nejsou soudní a jdou ke dnu. Itálie? Lemplové a mafiáni. Chorvatsko? Lemplové a vychcánci. Benelux? Rasisti a pokrytci. Česko? Absurdistán, lemplové a zloději. Tak nevím... Možná bývalé západní Německo, možná Rakousko, možná Švýcarsko.

Na druhou stranu si ale říkám, že možná je jedno kam se odstěhuju, všude je bordel, lemplové, idioti a zloději, tak si asi ušetřím tu zbytečnou námahu a soustředím se na vlastní štěstí tady a teď. Budu se sám chovat tak, abych nebyl lempl, zloděj, nebo idiot a pokusím se tak zvednout republikový průměr. Pokusím se uvědomit si, že se tady máme vlastně krásně, že máme zemi jako zahrádku a že ta česká povaha, která má ze všeho srandu a která Švejkuje nad vším je vlastně to, co nám pomohlo přežít fašismus, reálný socialisumus, komunismus a dá-li Bůh, pomůže nám přežít i reálný kapitalismus.

Pokusím se uvědomit si, že jakkoliv je špatně, vždycky může být sakra hůř a že to, co my považujeme za krizi a Absurdistán, jiní považují za vzor a Zemi Zaslíbenou. Pokusím se žít tak, abych jim tuhle představu nesebral tak, jako jí Američani vzali mě. Aby z nás nezůstala jenom ta krásná země (stejně jako je Amerika), po který chodí divnej národ, kterej si dělá život těžší, než musí bejt.

Jestli se tedy dříve USA vymezovaly vůči Sovětu a komunismu, tak dnes opsaly kruh a jsou na tom jinou formou velice podobně, jako jiné totalitní státy.

Zavádím tedy tímto nový pojem
TOTALITNÍ DEMOKRATISMUS

A budu si dávat pozor, abych se nedostal do paradoxu, že budu stejně jako obyvatelé jedné z nejmocnějších a nejdemokratičtějších zemí světa nejvíc svazován strachem a státem.