Kuky se vrací – Krásně bizarní a bizarně krásný

Měl jsem možnost se zúčastnit předpremiéry filmu Kuky se vrací. Jednak bych chtěl tímto poděkovat redakci iDnes.cz za tuto vzácnou příležitost a jednak bych rád ostatním filmofilům nabídl svůj názor na tento film. Na film jsem šel jako duše čistá, nečetl jsem žádné recenze, příběhy z natáčení, vyjádření autorů, nic – jediné co jsem viděl, byl trailer k filmu. To je poměrně důležitý aspekt, protože film Kuky se vrací je jednou větou „Krásně bizarní a bizarně krásný“ a jakýkoliv předsudek mu škodí.

iDnes.czDan Materna

Janu Svěrákovi se povedlo něco, co ze svého pohledu považuji za opravdové, nadčasové umělecké dílo. Jeho práce s perspektivou, detaily, zvířaty a rekvizitami je opravdu mistrovská, je vidět, že Jan Svěrák ovládá techniku filmování dokonale a že je precizním profesionálem. Jako diváci se ovšem připravte na rozporuplnou podívanou. Není to film, který vás okamžitě naplní prvoplánovým nadšením. Což ovšem neznamená, že by byl nějak špatný, ze svého pohledu bych autorovi vytknul pouze jedinou věc a tou je příliš rychlý „návrat Kukyho z vesnice do města“. Film se podrobně zabývá magickým návratem ze skládky přes les, ale tato fáze končí pohledem z polí na vesničky a „najednou je Kuky doma“. Přijde mi, že by se stejně hezky a bizarně dal nafilmovat i přechod z lesů a polí, do vesnice a z vesnice do města, až do Ondrova pokojíčku. Přijde mi, že v tomto ohledu má film „bílé místo na mapě“ a vzhledem ke krásnému zpracování a atmosféře filmu se cítím trošku ošizen.

Z mého pohledu je Kuky se vrací českou „Burtonovinou“, bizarností podobnou dílům Tima Burtona, ale – takovou milejší, naivnější v hezkém slova smyslu. Trošku k této atmosféře přispívá i dikce Ondry a Zdeňka Svěráka, která na mě působila ze začátku nepřirozeně, jakoby jí „četli“. Ale vzhledem k roztomile neohrabanému pohybu postaviček je i tato „akustická neohrabanost“ něčím, co k filmu prostě patří a co vám nakonec "sedne". Ondra i Zdeněk mají krásnou výslovnost a film příjemně podbarvuje páně Svěrákovský duch a cit pro češtinu.

Na film si divák tedy musí chvilku zvykat, protože to není apriori kýčovité dílo. Nelíbí se vám na první pohled ani postavičky, ani dabing, možná ani příběh, ale nakonec zjistíte, že si k postavičkám vybudujete na základě tohoto prvotního drobného odporu vlastní hezký vztah. Alespoň tak jsem to zažil já. Film je točen z perspektivy těsně při zemi, s hezky zvolenou hloubkou ostrosti, takže divákovi ukáže opravdu magický svět tak, jak ho mnozí známe z našeho dětství, kdy každý pařez, každá strouha byly něčím zajímavé, kdy na každém polštářku z lesního mechu tančily víly a skřítkové. Na filmu je mi milé především to, že se nesnaží divákovi podbízet, člověk si k němu musí najít vlastní cestu svým vlastním dětstvím a fantazií. Film je jakousi „princeznou koloběžkou“, není to „ani Burton ani Svěrák“, „ani pohádka, ani akční loutkohra“, není „ani pateticky zelenej jako Avatar, ani svéráznej jako BeetleJuice“ – je takovej jako my, lidi co na filmy chodíme. Pestrej, svůj a nevšední.

Kuky se vrací oslovil mou hravou duši, příjemně mě potěšil a donutil malinko zavzpomínat na mé dětství a zároveň malinko přemýšlet nad pomíjívostí, nad fantazií a realitou, nad hořkosladkostí života... A to je ten důvod, proč Kukyho považuji za výjimečné umělecké dílo. Podařilo se mu nejenom „mě nakrmit“ duševní potravou, ale zároveň „ve mě něčím hnul“, donutil mě k vnitřnímu procesu myšlení a vracení se k pocitům. Není to kýč jak bič a nebude se to líbit každému. Přistupujte ke Kukymu jako k zážitku, který je nový. Je to film Krásně bizarní a bizarně krásný – tleskám jeho autorům a vyjadřuji svůj hluboký respekt.