Co mi vadí na našich politicích

Protože mediální masáž voličů má už plné obrátky, zamyslel jsem se nad tím, co mi na téhle masáži vadí. Ona to totiž z mého pohledu není masáž, ale fackovaná. Hra, která ukazuje ubohost naší politické reprezentace. Místo aby se na mě valil výčet definovaných problémů naší země a jejích řešení, aby mě za krkem příjemně masírovaly praktické programové nápady jednotlivých stran, které by se v době krize měly nápadně podobat, tak vidím na billboardech "staré unavené muže", "lháře o kterých vím" a podobně.

Matt Cioffi, CGNetworks.com

Nikdy jsem si o politicích nedělal iluze, ale nevadili mi, dokud "jejich hovna nezačaly lítat na můj dvorek". Vždycky jsem byl spíše prakticky orientovaný, nejsem skalní fanda ani levice ani pravice, v minulosti jsem volil naše obě velké strany. Ovšem v minulosti to bylo podle toho, jaký má která program. Při posledních volbách už jsem volil "menší zlo", už řádně zhnusen chováním jak ODS, tak ČSSD. A dneska? Iluze nemám stále, ale protože mám určitou lidskou úroveň, pod kterou klesli všichni "velcí" politici, tak volím naději. Pod úroveň tedy klesli všichni vyjma prezidenta republiky, s nímž také v řadě názorů nesouhlasím, ale respektuji ho, protože má úroveň. Nebudu tady hlásat koho volím, každý máte svůj názor a kdo jsem já, abych vám na něj sahal? :) Zkusím ale napsat, jak bych si představoval politickou budoucnost našeho státu a klidně mi řekněte, že nemám pravdu, že je můj názor špatný.

Tak především - chci parlamentní systém zaručující výkon moci a politickou odpovědnost. Nechci už vidět ty plichty, ty plus-mínus dva hlasy, nechci, aby naší zemi vládli všichni a odpovědnost pak házeli zase na všechny. NE! Stát se má chovat filozoficky podobně jako firma. Když bude mít firma dva až pět šéfů se stejnými pravomocemi a poli působnosti, bude fungovat? Jistěže ne. Politici ve svém zaslepení mocí zapomněli na jednu podstatnou věc - oni jsou našimi zaměstnanci. To my je platíme, to my je volíme, abychom se měli dobře. Abychom to všechno nemuseli dělat sami, to by ani nešlo, že. :) Politici ztratili nejenom veškerou pokoru, což se mocným prostě stává, ale ztratili i všechnu soudnost. Naši zaměstnanci nabli pocitu, že jsou víc než my, že my sloužíme jim, uvelebili se v pocitu své výjimečnosti a začali se chovat jako malí fracci. Potřebovali by každej facku, aby se probrali, aby si uvědomili kde je jejich místo a začali nás reprezentovat. Ano, jsou to naši reprezentanti - a mě nebetyčně uráží, že mě má reprezentovat taková, odpusťte mi ten výraz, mentální spodina. Uráží mě, že nějaký politik lže jako když tiskne a ještě se snaží držet vesla, uráží mě, že politik udělá mega-chybu, ale funkce se nevzdá.
Chci tady poukazovat na to, "jak to funguje venku", i tam se najdou shnilá jablka, která se snaží tutlat a mlžit, ale pokud to ututlat nejde, pokud se jim nějaká kauza provalí, tak se pánové seberou a důstojně odejdou. Nedělám si iluze, že jinde politici nekradou, že nehrajou "malou domů", ale musí mít soudnost. Díky své komunisty pokřivené mysli jsem ochoten i tolerovat vědomí, že korupce k politice prostě patří. Ale chci, aby ten systém fungoval tak, že novináři budou schopní odhalovat tyhle kauzy, policie je bude rozkrývat a politici je budou brát jako konečnou svojí vrcholný kariéry tak, aby na lékařských vahách zvažovali, jakou korupci si ještě můžou dovolit a co už jim zlomí vaz. Chci, aby bylo jasně dáno, že za dané volební období zodpovídá vládnoucí strana, a v té straně ten a ten politik zodpovídá za to a to. A v momentě, kdy začne hlásat bludy, tak aby mu tato nálepka zůstala a jakožto politicky nezodpovědný se stal politicky neodpovědným, čili odejitým politikem. Chci aby politici měli strach. Protože jedině ten jim vrátí pokoru, soudnost a smysl pro vyšší cíle. V minulých letech bylo prakticky úplně jedno, která velká strana vyhraje, protože stejně se dali do holportu obě dvě a pro nás, své zaměstnavatele pouze vytvořili iluzi, že máme možnost volby. Ve skutečnosti ale ví každý na každého něco a drží se vzájemně pod krkem napříč politickým spektrem. Tyhle vazby podle mého opravdu překročily stranické barvy a fungují ne na základě politických stran, ale mocenských struktur. Vlákna nejsou pospojována v rámci "my kopeme za modrý" a "my za oranžový", ale "my děláme finance" a "my děláme vnitro", atd. A hezky se jim to spolupracuje, protože po volbách může mít "hlavní slovo" zase ten druhej, takže se vzájemně drží a podporují. Typický příklad? Kauza Pandury. Nákup 107 Pandurů za 14 miliard, kde oproti tomu Portugalsko koupilo 260 Pandurů za 10,7 miliardy. Trocha kupeckejch počtů: Jeden portugalskej Pandur vyjde na cca 40 769 230,- Kč, jeden českej Pandur na cca 130 841 121,- Kč. To je rozdíl, co? Ve válce by mohl nepřítel zastřelit dva Pandury portugalcům a pořád by je to vyšlo levneji, než jeden českej Pandur nás. Jsou český Pandury 3x tak lepší? Bojově užitnější? Dovolte mi prosím vážnou pochybnost. Jinými slovy, když budu grand a na "typickýho" Pandura za 40 mega "nahodím výbavičku pro princezny" za dalších 20 mega tak, aby ty naše Pandury byly lepší, pořád mi někde chybí víc jak půlka ze 14 miliard. Budu zase grand a pro snadnost výpočtu řekněme, že půlka. Tedy 7 miliard.
Dovedete si představit sedm miliard? Většině lidí tohle číslo tak jako prošumí hlavou, aniž by se ho snažili uchopit, berou ho dogmaticky. Vizualizujme si ho tedy: Sedm miliard je, přátelé - sedm tisíc milionů. Tedy v nulách vyjádřeno 7 000 000 000,- Kč. Kolik lidí se tak na takovýmhle byznysu "může nažrat"? 20? 80? 100? Nebo 1000? Řekněme, že 1000. Dále předpokládejme, že zdaleka ne všichni dostanou stejný podíl, nejvíc dostanou "špičky", který to protlačí, aby se obchod konal. Takže pokud by všichni dostali rovným dílem, každej bratr si odnese sedm milionů. To je cena slušnýho rodinnýho domku. To je tisíc rodinnejch domků, přátelé, to je kurva MĚSTO! Nicméně jak jsem říkal, né každej si "odnese svůj domek", takže řekněme, že 4 miliardy se "rozpustí" mezi 900 "malejch ryb" a 3 miliardy zbydou pro "velký rybky". Tři tisíce milionů na sto lidí je nějakejch 30 milionů na hlavu. Opakuji, 30 mega na hlavu, hlavu stočlennýho týmu.
A teď se ptám vás, normálních lidí... Jste politik, jste ve sněmovně, ale né na špici a jediný co se po vás chce je, abyste vyjádřili "tichou podporu" nákupu Pandurů za takovou cenu. Za tenhle tichej souhlas dostanete "bokem", nebo chcete-li na 13tým platu 30 milionů korun. Nikomu tím neublížíte, prakticky nic nekradete, jenom se po vás chce, abyste drželi hubu. Za 30 mega. Zodpovědně prohlašuji, že kdyby taková nabídka přišla mě, tak jí beru, protože i kdyby mě na pár let zavřeli, tak kolik mi dají? Čtyři roky? Pět let? To je šest "vydělanejch" milionů za každej rok v base. Jeden rodinnej domek za každej "jár v první cenový". Jako jsem dobrej, vydělávám slušně, ale TAKHLE tedy ne. A když mi na to nepřijdou? Jupííí, jedeme dál! A já se vás ptám, sáhněte si do svědomí - podíleli byste se za takových podmínek na korupci taky?
Aby tedy bylo pojištěno, že k takovýmu obchodu dojde, rozdají se takovýhle peníze né vládnoucí straně, ale všem, kdo by mohli vládnout tak, aby to prostě klaplo. Takže je jedno, jestli jste vlevo nebo vpravo, oranžoví nebo modří, je to jedno, protože jste u toho. A máte z toho a jedete v tom a už nemůžete řvát, jste zkorumpovaní a ovladatelní. Takhle se dělá velkej byznys! Tečka. Za touto tečkou ještě připomenu evidentní - prosímvás, tyhle moje výpočty a konstrukty jsou čistě abstraktní, založené na pouze základních číslech a mých spekulacích, jedná se o určitý model, jak by "to taky mohlo být". A jak si osobně myslím, že to je, nicméně pořád je to na úrovni "hospodské kecy".

Takže teď už asi víte, co je důvodem opuštění veškeré soudnosti, smyslu pro čest, morálky, pokory a všeho, co činí ideálního politika ideálním politikem. Už chápete, proč se politici křečovitě drží svých funkcí, "aby byli u toho", až je to trapný. Všechno je otázka úhlu pohledu. Protože už vím, že politici v naší zemi jsou nekulturní hovada a nemohu se tak spoléhat na jejich smysl pro čest a sebedůstojnost, chci mít možnost odvolávat politiky, třeba formou referenda, nebo elektronického hlasování. Máme elektronické schránky s jednoznačnou identifikací subjektu, soudně uznávanou, tak jakej by byl problém z této schránky odeslat soudně uznatelnej hlas za odvolání politika? Rozhodně né takovej, jako zavedení těchto schránek. Při zvýšené rotaci politické garnitury by tak politici museli fungovat čitelně a jednoduše, aby byli schopní předat agendu svému nástupci. Zároveň by měli strach cokoliv udělat špatně, protože by je to mohlo stát kariéru a ano, jistě by toto soukolí semlelo pomocí mediální propagandy i slušné politiky a pracanty, ale odpusťte mi to - při dnešním stavu české politické scény raději obětuji pár čestných lidí, kteří si svoje místo v komerčním světě jistě najdou a budou ocenění, než abych ublinkával hnusem pokaždé, když vidím předvolební billboardy a slyším předvolební kecy. Protože to už ani nejsou sliby, to jsou opravdu jenom kecy.

A poslední věc co chci, a je to věru věc nejtěžší a dnes možná až absurdní - chci bejt hrdej na naše politiky. Nemusím s nima souhlasit, ale chci je umět respektovat. Dneska to dopracovali tak daleko, že nerespektuju ani ty, se kterými souhlasím. Jsou jako malí kluci, kteří moc dlouho a ošklivě zlobili a potrvá zase moc dlouho, než si získají mojí důvěru, že jsou opravdu hodní, že to opravdu myslí upřímně (mimochodem - to byl výsměch, co? To, co předvedl Gross už bylo opravdu gross, viz. http://slovnik.seznam.cz/?q=gross&lang=en_cz). Já vím, chci toho moc... Ale momentálně je tu jedna politická strana, do které vkládám svoje naděje, že tohle všechno postupem doby zařídí a že jí to nezlomí vaz. Nejlepší by bylo vyčistit Strakovku jako Augiášův chlév, stočit tam koryto řeky, propláchnout to a začít znovu a lépe tak, aby se nevytvářely vazby mezi politikou, byznysem a podsvětím, aby byly jasný a čistý pravidla hry a jasný a vymahatelný následky prohry. Toho se ale nedožiju, navíc jakkoliv si teď protiřečím, evoluce je vždycky lepší než revoluce, a mě nezbývá, než odevzdat svůj chvějící se hlas tomu, kdo mi rozsvítil malou svíčku na konci kanalizačního tunelu.